Americký fotbal – nejbrutálnější sport

Za posledních třicet let padlo za oběť této hry vice jak pět set mladých mužů. Jen v roce 1961 přišlo o život čtyřicet hráčů amerického fotbalu. Jistý anglický rugbista prohlásil: “Při americkém fotbalu píská rozhodčí jen tehdy, když je třeba z hřiště odnést raněného a převést ho do nemocnice.”

Mimořádně obratný a důvtipný americký fotbalista dostává ročně za svoje “vražedné” sportovní výkony až 50 000 dolarů. V očích fanoušků – a téměř každý Američan jím je – jsou rugbyové hvězdy na zeleném poli obrovskými hrdiny. Mladá děvčata sní o tom, aby jednou pocítila ocelové obětí těchto Herkulů. Lidé od reklamy věří ve velký úspěch, když jim američtí fotbalisté propagují whisky, radiopřijímače, krmivou pro ptáky, pneumatiky další produkty. V očích většiny Američanů je rugbista “celým mužem”.

Tanec milionů

Když některý americký chlapeček nechce ráno sníst svoje ovesné vločky, matka se zpravidla podiví: - A ty se nechceš stát tak velký a silný jako…? – Vysloví při tom známé jméno některého rugbyového hráče, nebo mu ukáže fotografii fotbalisty, vystřihnutou z nějakého magazínu. Který “malý muž” by potom nechtěl zhltnout ovesné vločky?

Relativně krátká fotbalová sezona trvá od září do konce listopadu. I vloni se odehrálo na hřištích univerzit a obou profesionálních lig celkem 2800 mistrovských utkání, přičemž bylo prodáno 27 milionů vstupenek za 75 milionů dolarů. Rugby-fotbal ovládá americký sportovní život. V šedesátých letech tohoto století se pro člověka toho kontinentu potřebný jako pro nás, řekněme evropský fotbal.

Jako nejpřesnější stroj

Diváci z jiných zemí častou kroutí hlavou na bouřlivostí na hřišti. Zdá se jim směšný. Ale i v tomto chaosu je určitý systém. Brilantní hráči ovládají až dvě stě variací nejrozličnějších útoků a stejně tak dobře i ty nejpodrobnější detaily chytrácké defenzivní taktiky. Vše musí dle možností fungovat přesně, jako nejlépe vyladěný stroj.

Čistý čas utkání trvá hodinu a je rozdělen na čtvrtiny. Mezi první a druhou čtvrtinu, stejně jako mezi třetí a poslední je jednominutová přestávka. V zápase profesionálů trvá přestávka mezi druhou a třetí čtvrtinou třicet minut, u amatérů patnáct.

Princip této hry

Mužstvo, které hru začínalo se musí s míčem dostávat alespoň na deset yardů do soupeřova území. Povolené jsou čtyři pokusy. Když se toto “vlomení” nepodaří, získává míč soupeř. Považte, v žádném případě to není jednoduché, probojovat se s míčem pod paždí do soupeřovi obrany, když 230tuntoví obři všemožně usilují o to, vyrazit hráči míč I dech. Když si některý z nich najde volnou uličku, pak diváci prožívají nejzajímavější momenty hry. Slalomovým během prorazí hráč soupeřovu obranu a položí míč na hranici soupeřova pole. Ve fotbalovém žargonu je to “touchdown” a cení se šesti body. Jinou variantou hry je dostat míč do brankového pásma hodem, tzv. fieldgoal (3 body). Dokážou to jen tací, kteří umí šišatý míč nejen dobře házet, ale i chytat.

Časopis ŠTART, č. 5/1965