Antonín Klimeš

Antonína Klimeše není vice!

Neúprosná Morana vyrvala ze středu našeho muže vynikajících vlastností, sportsmana tělem i duší, neúnavného pracovníka, vysloužilého fedrovatele našeho sportu, muže poctivce ryzí povahy, který miloval pravdu nade vše.

Hrozná Pražská nemoc, tyf, zákeřně zkosila tento nadějný život v nejkrásnějším mužném rozkvětu, kdy počal se uplatňovati i ve veřejném životě. Neboť ani širší veřejnost nemohla jíti bez povšimnutí mimo muže tak vynikajícího.

Nikdy vice nespatříme tu statnou postavu v dressu cyklistickém, nikdy vice neuzříme tu milou, bodrou tvář v našich shromážděních, nikdy vice nezadíváme se do těch milých, hnědých očí, z nichž zírala moudrost, klid a vzácně vyrovnaná povaha. Nikdy vice nestiskneme té mohutné pravice sokolské, která se tolik pro český sport napracovala, nikdy vice neuslyšíme toho vždy sympatického hlasu, nechť klidně uvažoval, nechť nadšeně povzbuzoval neb rozhorleně odmítal!

Odešel navždy muž, o němž jeho vrstevníci nemohou nic jiného mluviti než chválu, odešelť jest ryzí sportsman a nehraditelný pracovník, jehož celý život podlehnut ideou sportovní.

Odešelť věrný Čecha přítel, vzorný choť a otec, odešel muž, jakých jest stále jen po řídku a kterých jest nám tolik třeba našemu národu.

Odešel, ale nevzal s sebou ze srdcí naší lásky, kterou si všude získal pro svou šlechetnou, bodrou povahu, nevzal z mysli naší nekonečnou řadu drahých vzpomínek, jenž se nastřádaly za dlouhá léta jeho velkoplodné činnosti, nevzal s sebou velké dílo, které i nadále žíti bude, zanechal nám svůj jasný obraz, zářící vzor čistého sportovce, obraz, tím krásnějším a dražším bude vzpomínkám, našim.

Světlá památka Antonína Klimeše nevymizí z české obce cyklistické nikdy.

F. J. Košťál, Sport a Hry, č. 3, 1906