Pokračuje česká hokejová škola? (P. Novák)

Václav Klaus ve své pozoruhodné knize Velcí ekonomové jsou mou inspirací píše:

„Z dějin se dozvídáme i to, že se ty nejdůležitější ekonomické poznatky většinou nezrodily v hlavách izolovaně bádajících jedinců, nýbrž v rámci ekonomických škol. To ostatně není jen znakem ekonomie. Vrcholná výtvarná díla také často vznikala v rámci nějaké malířské školy. V šedesátých letech se stala pojmem česká filmová škola, která si získala věhlas i ve světě a která „stvořila" velké filmové osobnosti. Totéž se dá říci o české hokejové škole. Proč má „škola" takový význam pro dosahování skvělých výkonů? V rámci školy se uchovává a z učitelů na žáky předává ta nejlepší tradice. Příslušníci školy cítí jistou sounáležitost a brání tradici školy vůči jiným směrům. Jejich snaha vyrovnat se svým učitelům i sobě navzájem je pro každého z jejich účastníků obrovskou motivací“.

Pokračuje tedy Česká trenérská hokejová škola?

Kdo byl nebo je vaším učitelem?

Začal bych s dovolením s druhou otázkou, aby bylo zřejmé, čím jsem byl ovlivněn a z čeho při určitých osobních závěrech vycházím. Začínal jsem s hokejem v „hokejovém“ městě Havlíčkův Brod.

Bylo to v době, kdy ještě nad ledovou plochou nebyla střecha. Hokej ve městě byl a myslím, že i dnes je, sportem číslo jedna. Naši otcové v rámci „brigád socialistické práce a akce postavte svépomocí“ chodili bez nároku na odměnu pomáhat budovat hokejovou halu. Také většinou bez nároku na odměnu byli našimi prvními trenéry. A toto vše dokazuje, jaký měli vztah k hokeji. Tento vztah k hokeji předávali i nám. Učili nás milovat hokej. Většina z nich byli bývalými hráči, ať už se základní trenérskou licencí, či bez ní. Věřím, že tak tomu bylo skoro ve všech menších městech.

Za mé sportovní kariéry jsem se setkal s mnoha dobrovolnými trenéry u mládeže, s poloprofesionálními a profesionálními trenéry v dorosteneckém a juniorském věku, s profesionálními trenéry v kategorii dospělých. Měl jsem možnost potkat mnoho pedagogů při studiu trenérské specializace ledního hokeje na FTVS UK. Někteří byli výborní, našli se průměrní a samozřejmě i vyloženě špatní (což jsem si v útlém věku ovšem neuvědomoval). Kdybych měl jmenovat někoho, kdo mě nejvíc obohatil, od koho jsem si toho převzal nejvíc, musel bych jmenovat trenéra – praktika Zbyňka Zavadila(který dodnes pracuje s mladými hokejisty a někteří jeho odchovanci si zahráli za reprezentaci i slavnou NHL), výborně teoreticky připraven Jaroslav Horáček, můj první vysokoškolský učitel Vladimír Kostka, uznávaný trenér a nejlepší učitel specializace ledního hokeje na FTVS UK Pavel Wohl, jeden z nejlepších kondičních specialistů Josef Dovalil, fyziologové Jana Vránová a Bohdan Semiginovský. Je to většina lidí, kteří pracovali již za dob socialismu. Jejich práce a tréninková střediska mládeže se odrážela na sportovních výsledcích klubů i reprezentacích. Úplným vrcholem byl asi úspěch na OH 1998 a zisk zlatých medailí.

A nyní bych přešel plynule k druhé otázce. Podle mého názoru Česká trenérská hokejová škola existuje. Příkladem může být Stanislav Neveselý, trenér Dukly Jihlava. Mnozí si myslí, že si vybíral nejlepší hráče, a to se mu potom hrálo, co? Kdepak. Vybíral si kluky, kteří rádi trénovali a svými trenérskými metodami a samozřejmě dávkami z těchto kluků udělal Hokejisty.

Když budeme chtít českou trenérskou hokejovou školu charakterizovat, tak bychom se měli věnovat jejím částem.

1. Vztah k lednímu hokeji a hráčům – milovat hokej, obětovat se pro něj. Žít hokejem, to je vlastnost všech českých úspěšných hokejových trenérů. Vztah k hráčům a živá komunikace s nimi, nejen o hokeji.

2. Metodika – postupný rozvoj dovedností i kondičních schopností, věnování se každému hráči, jelikož naše základna není nijak veliká.

3. Fyziologické základy – sloužící ke správnému načasování rozvoje a samotnému rozvoji dovedností a kondičních schopností.

4. Hra jako taková, včetně herní inteligence a předvídání – nejen hokej, ale všechny možné hry podporují herní myšlení…hokejovou chytrost. Myslím, že za pomoci tohoto dosáhli naši hokejisté největších úspěchů, mezi které patří 1974 – 1979 (2 x 1.místo, 4 x 2. místo), 1998 – OH (1.místo), 1999 – 2001 (3 x 1. místo).

Jestli k těmto bodům přidáme i charisma některých trenérských osobností, můžeme dále jmenovat Bukače, Hlinku, Říhu, Vůjtka, Růžičku a z nastupující generace se těmto osobnostem mohou přiblížit Kalous, Hynek, Jandač. Mnozí z nich pracovali v zahraničí a většina z nich velice úspěšně.

Bohužel musíme konstatovat, že se výsledkově naší reprezentaci na MS v posledních letech (od 2013) příliš nedaří. Generace současných hokejistů nevyrůstala v době tréninkových středisek mládeže, vrcholových středisek sportu…Vyrůstají v elektronické době, kdy přirozený každodenní pohyb a trénink je narušován velkým množstvím nesportovních podnětů.

Současní trenéři mají v této počítačové době mnohem více práce s motivací hráčů. Hráči, děti, nechodí na hokejový trénink pohybově vybaveni, jelikož tráví většinu času u počítačů, tabletů, telefonů či v obchodních centrech. Nehrají živelně hokejbal, košíkovou, vybíjenou či fotbal před domem nebo na nových hřištích, která jsou vystavěna v každé bytové zástavbě. Trenéři to mají mnohem těžší. Musí tyto nedostatky nahrazovat a věnovat tomu části tréninků. Hráči se často sami věnují individuální přípravě u osobních trenérů, kde se zdokonalují v individuálních činnostech, ale... Ale absolutně jim chybí rozvoj herního myšlení, předvídání situací, překvapivé řešení herních situací, reakce na soupeře… V tomto jsme vždy konkurenci převyšovali. V tomto je, dle mého, základ české trenérské hokejové školy.

Nepředvídatelné, překvapivé řešení herních situací. Umění improvizovat. Občasná nečitelnost naší hry pro trenéry a analytiky soupeře.

Petra Nováka se ptal: Daniel Markvart.

Historické sportovní vybavení na: FANZONE