Předposlední a poslední dostih Rudolfa Poplera

V závěru bojují o vítězství Gyi lovam! a Remus, kterého vede vynikající italský profesionální jezdec Rugiero Spano.

V závěrečném souboji dosahuje cílové mety podle rozhodčích o půl délky dříve Remus. Z tribun vypadá doběh ovšem mnohem vyrovnaněji, zdaleka ne tak jednoznačně. I Rudolf Popler, kapitán Československé armády, vítěz Velké pardubické z let 1926 a 1930, účastník jezdeckých soutěží na olympijských hrách 1928 v Amsterodamu, je tím zaskočen. Druhé místo je pro něho velkým zklamáním. Nesmírně toužil po tom zařadit se po bok dosavadním trojnásobným vítězům VP Richardu Harrymu Fletcherovi, Hectoru Baltazzimu, Edwardu Geogheganovi a Thomasi Buckenhammovi. Chtěl být prvním Čechem, který to dokáže, a také prvním člověkem, který vyhraje náš nejslavnější dostih třikrát ve 20. století.

Poznamenaného nepřízní osudu čeká to odpoledne kapitána Rudolfa Poplera, muže v Kristových letech, ještě Kinského memoriál. Jezdec, který absolvoval celkem 506 dostihů, z nichž 140 vyhrál, 108krát byl druhý a 78krát třetí, se vyhoupne do sedla naposledy.

Po nešťastné porážce ve Velké pardubické je stále vyveden z míry. Na jedné z lehčích překážek, dvojbradlí, klisna Ella, kterou vede, škobrtne a padne. Jezdec pod ní zůstává ležet na zemi s těžkým zraněním. V sanitce, která ho odváží do pardubické nemocnice, mu po chvíli podléhá.

Herec Rudolf Deyl starší, Poplerův přítel, po čase vzpomínal:

Že by osud? Vždyť pro Poplera to nebyla žádná překážka, holé neštěstí to bylo! Ella škrtla kopytem o břevno a nějak na něho upadla. Já tam nebyl, zaplaťpánbůh. Stačilo mi, že večer, cestou do divadla, jsem slyšel vykřikovat kameloty: Zvláštní vydání! Kapitán Popler se v Pardubicích zabil… Ruda byl výborný člověk, džentlmen každým coulem.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2020