Zrození Buda Spencera

Narodil se v Neapoli, v přístavu Santa Lucia. Příchodem na svět vytvořil rekord neapolských a možná i vůbec italských porodnic. Na právě narozené dítě měl rozměry, za něž by se nestyděli ani obři Gargantua a Pantagruel, literární hrdinové románu Françoise Rabelaise. Váha přes 6 kg, míra 60 cm. O početné publikum, zatím z řad nemocničního personálu, měl tak postaráno už v první den života.

Do čtrnácti let vyrůstal Carlo Pedersoli vedle Luciana Di Crescenza, o rok staršího kamaráda, který později vystudoval strojní inženýrství. Už v tomto oboru mimořádně vynikl. Později se však stal i úspěšným spisovatelem, hercem a filmovým režisérem. Pro Carla byl velkým vzorem, ovšem kromě sportu. V něm měl suverénně navrch fyzicky daleko lépe disponovaný Carlo. Ten díky mimořádným tělesným parametrům vyhrával jeden plavecký závod za druhým. V bazénech s chlorovanou vodou, i v zátokách Neapolského zálivu s vodou slanou.

V roce 1940 vstoupila Itálie, v níž vládl fašistický režim diktátora Benita Mussoliniho, do druhé světové války. Přidala se podle očekávání k Hitlerovu nacistickému Německa. Po třech letech Carlo Pedersoli s rodiči rodné město opustil. Při bombardování Neapole byla totiž zcela zničená továrna, která patřila Carlovu otci. Ten za nejbezpečnější místo v celé Itálii považoval hlavní město se sídlem papeže ve Vatikánu. Pedersoliovi se proto přestěhovali do Říma.

Tam začal Carlo chodit na střední školu. Všestranně nadaný sportovec byl brzy vítanou posilou jejího ragbyového týmu a stal se i členem jednoho z mnoha římských plaveckých klubů. Maturitu složil s vyznamenáním a pak se nechal zapsat na státní Univerzitu La Sapienza. Za hlavní studijní obor si vybral chemii.

Život v poválečné, na hlavu poražené Itálii, ale nebyl jednoduchý. Rodina Pedersoliů se proto z rozhodnutí otce Alessandra odhodlala znovu k přesunu. Ne pouze z města do města, a ani ze země do země, ale na jiný světadíl. Pedersoliovi přesídlili s oběma svými dětmi, Carlem a jeho o pět let mladší sestrou Verou, z Evropy do Jižní Ameriky. Do Brazílie.

Carlo nejdříve pracoval na italském konzulátu. Naučil se také výborně portugalsky. Později se živil manuálně. Pokračoval i v plaveckém tréninku a jako milovník týmového sportu se věnoval také vodnímu pólu. V něm se mu dařilo tak dobře, že se po návratu do Itálie stal v roce 1948 hráčem klubu Lazia Řím, jednoho z nejlepších v zemi.

Širokoramenný, urostlý, 194 centimetrů vysoký Carlo Pedersoli, tehdy štíhlý a bez plnovousu, měl pro sport opravdu vynikající fyzické předpoklady. Ve studiu chemie už nepokračoval, přešel na práva. Jeho hlavním zájmem byl ale tehdy sport. Závodně a úspěšně také boxoval. V ringu nikdy nenašel přemožitele. Přednost však mělo plavání a ze stylů si nejvíce oblíbil kraul. Neboli volný způsob, jak se tehdy také říkalo. Lepšil se závod od závodu.

Brzy to dotáhl do italské reprezentace, v níž se stal finišmanem kraulařské štafety. V srpnu 1950 byl na mistrovství Evropy ve Vídni. Ve finále na 100 m byl pátý. Italskou štafetu na 4x200 m pak úžasným způsobem vytáhl z beznadějné pozice na první z nemedailových umístění.

Prvním člověkem, který zaplave trať 100 m kraul rychleji než za jednu minutu, už nebudu, řekl si. Mohl bych se však stát prvním Italem, který to dokáže. 19. září 1950 zaplaval v městečku Salsomaggiore u Parmy čas 59,5. Ten rok také, i když spíš jen náhodou, účinkoval ve svém prvním filmu Ten duch je můj boží manžel. Režisér Camillo Mastrocinque obsadil Carla do středně velké role. Pak si ještě zahrál osobního strážce císaře Nerona v americké historické epopeji Quo vadis podle románu Henryka Sienkiewicze, kterou režíroval Melvin LeRoy. Mimochodem – postavu Nerona tu vytvořil slavný anglický herec Peter Ustinov.

Na film, respektive na kariéru herce, však Carlo tehdy ještě vůbec nepomyslel. Jako nový italský rekordman pokračoval v plavecké kariéře. V roce 1951 byl druhý při zahajovacím ročníku Středomořských her v egyptské Alexandrii. V červenci 1952 startoval na letních olympijských hrách v Helsinkách. V rozplavbě znovu zlepšil svůj italský rekord na 58,8. V semifinále mu ale těsně unikl postup do finále.

V roce 1954 vyhrál s týmem Lazia Řím mistrovství Itálie ve vodním pólu. O dva roky později startoval na LOH v australském Melbourne. Znovu se jen těsně nepostoupil do finále. Italští vodní pólisté s Pedersolim v sestavě po několika výhrách byli čtvrtí. V zápase o bronz prohráli se SSSR o gól – 2:3. Carla Pedersoliho pak nesmírně mrzelo, že nepřispěl alespoň trochu do úctyhodné italské medailové žně osmi zlatých, osmi stříbrných a devíti bronzových. Zklamání přetrvávalo o později. Po několika dalších měsících sportovní kariéru ukončil.

Sportovní úspěchy Carla Pedersoliho, v té době už dávno Buda Spencera, nezůstaly zapomenuty. Dne 17. ledna 2005 tehdy 75letý slavný herec obdržel od italské plavecké federace za své zásluhy Calmano d’Oro (Zlatého kajmana). V roce později mu prezident federace Paolo Berelli předal i slavnostní diplomy trenéra plavání a vodního póla.

O půl století dříve však Carlo Pedersoli vykročil do neznáma. Už tehdy hovořil pěti jazyky – anglicky, francouzsky, španělsky, portugalsky a německy. Hrál i na několik hudebních nástrojů. Nejlépe na piano. Odjel ale znovu do Jižní Ameriky. Nejdříve jen cestoval, pak pracoval jako dřevorubec v lesích ve Venezuele, pomáhal stavět Panamerickou dálnici, prodával auta a ještě si přivydělával jako jazzový pianista v nočních klubech.

Stesk po Itálii, po rodičích, po sestře a po své velké lásce Marii překonával Carlo dva roky. Když se vrátil do Říma, dostal nabídku zahrát si v dalším historickém filmu Hanibal. Přijal ji. Ještě stále jako Carlo Pedersoli. Mezi herci tehdy byl i dvacetiletý Mario Girotti, pozdější Terrence Hill, za čas neodmyslitelný partner Buda Spencera. Tehdy se však do kontaktu ještě nedostali. A nevěděli o sobě ještě několik dalších let.

Účinkováním ve filmu Hanibal režisérů Ludovica Bragaglii a Edgara Ulmera však Carlo Pedersoli respektive Bud Spencer hereckou kariéru ještě zdaleka nezahájil. K tomu došlo až potom, co se oženil s milovanou římskou dívkou Marií Amatovou, dcerou italského herce, režiséra, scenáristy a filmového producenta Giuseppe Amata; potom, co se věnoval práci v nahrávacím studiu jedné hudební společnosti; potom, co si založil vlastní společnost, která vyráběla dokumenty a reklamní šoty pro italskou televizi. A také až tři roky po smrti svého tchána Giuseppe Amata, který se do historie italské a světové kinematografie zapsal mj. jako producent filmu Zloději kol Vittoria de Sicy, Řím, otevřené město Roberta Rosselliniho, a především Sladký život Federica Felliniho. Sám režíroval například filmy Stalo se v Římě nebo Smrt bandity.

Hereckou kariéru zahájil Bud Spencer definitivně filmem Bůh odpouští, já ne. Ke spolupráci ho vyzval režisér tohoto „spaghetti westernu“ Giuseppe Collizi. Označení „spaghetti western“ mělo pro svůj nenáročný, jednoduchý a humorný děj původně ironický nádech. Později byl však tento žánr i oficiální kritikou vzat do značné míry na milost.

O budoucnosti Carla Pedersoliho neboli Buda Spencera bylo rozhodnuto. Pedersoli však nestál o to, aby ho v nenáročné kovbojské komedii poznali přátelé. Upravil si proto vizáž – nechal si narůst plnovous. O vousech přitom do té doby vůbec neuvažoval. Denně, maximálně obden, se holil. S nezarostlou, čistou, svěží tváří se cítil nejlépe.

Tvůrci filmu vyslovili také přání, aby si své typické italské jméno a příjmení změnil. Prý by se jim z marketingového hlediska líbilo, kdyby znělo „americky“. Což mu ze stejných důvodů jako vousaté zamaskování vůbec nevadilo.

Do své nové „identity“ zkombinoval značku piva, které měl nejraději, a jméno svého nejoblíbenějšího herce. První znělo Budweiser. To druhé patřilo skvělému představiteli báječných rolí ve výborných amerických filmech. Spencer Tracy, manžel neméně slavné Catherine Hepburnové, hrál například ve filmech Edison, Stařec a moře, Kdo seje vítr, Norimberský proces, nebo v tehdy úplně novém snímku Hádej, kdo přijde na večeři.

Třicet osm let po narození Carla Pedersoliho v neapolském přístavu Santa Lucia tak přišlo ve věčném městě Římě na svět jeho alter ego: Bud Spencer. Za čas se původní Carlo Pedersoli tak jmenoval nejen jako herec, ale i úředně, jako občan.

Carlo Pedersoli odešel do historie. Dcera Diamante neboli Diamy se na rozdíl od svých starších sourozenců, Giuseppeho a Cristiany, kteří si původní otcovo příjmení ponechali, narodila jako dítě Buda Spencera.

Petr Feldstein