Čest a sláva klubové vlajce

Každé výročí je příležitostí ke vzpomínkám, ohlédnutí zpět i malému zamyšlení. Slavia patří mezi kluby, které po celou dobu své existence zůstaly věrné svým barvám, a tak už po mnoho generací před námi si získávaly dresy našich sportovců, sestavené z jasně červené a sněhově bílé barvy i vlajka naší jednoty ty nejvěrnější příznivce.

Barvy Slavie shodné s českými národními barvami byly oporou pokrokových studentů - zakladatelů Slavie v boji proti zkostnatělé rakousko-uherské byrokracii, byly synonymem českých sportovců na začátku našeho století. Pomáhaly v Evropě šířit vědomí o existence malého slovanského národa ve střední Evropě. Slavia dokázala stát na špici československého sportu i v dalších letech a většina slávistických sportovců i členů věděla, kde je v rozhodujících chvílích jejich místo. Dres Slavie zdobil nezapomenutelného Evžena Rošického. Dlouhý je Seznam dalších sportovců, kteří položili životy za naši svobodu za okupace i při Pražském povstání. Slavia se brzy zapojila do sjednocovacího úsilí naší tělovýchovy a v kronice naší socialistické tělovýchovy má jedno z nejvýznamnějších míst. Připomeňme například "Léta pražských dětí”, úzké sepětí slávistických umělců se sportovním děním, řadu sportovně propagačních akcí nebo aktivní účast Slavie při oslavách významných politických událostí a výročí.

Symbol jednoty – červenobílá vlajka je tedy symbolem Slavia i celá naší bohaté a všestranné činnosti, i připomínkou na ty, kteří v minulosti položili za šťastnější budoucnost dokonce svoje životy. To bychom si měli stále uvědomovat.

Ve Slavia jsme vždycky byli vedeni snahou výchovně působit na své příznivce – vlajkonoše. Velkou práci zde vykonával Odbor přátel, stranou nezůstala ani pořadatelská služba a politickovýchovná komise. Tato snaha přinesla své výsledky, i když ani my jsme nemohli být vždy stoprocentně spokojeni.

Po loňském výborném roce vršovické kopané by měl být dnešní zápas pro nás všechny svátkem. Soubojem na hřišti, na který jsme se celou zimu těšili, i určitým soubojem v hledišti. Nechť jsou oba tyto souboje vedeny ve fair duchu, nechť na hřišti zvítězí kopaná a v hledišti vtip a slušnost! To by si měli uvědomit především ti, kteří přijdou svoje hráče povzbudit se symboly svých jednot – klubovými vlajkami. A nejen oni. Pojďte s námi proto bojovat za rytířské, sportovní prostředí na našem stadionu!

A začněme už dnes.

Poločas Slavia, 20. Března, 1983