Čtyři kluci z Třeboně (a jeden z Prahy)

Její posádku tvořila čtveřice mladíků z jihočeské Třeboně Jiří Havlis, Jan Jindra, Stanislav Lusk a Karel Mejta se sedmnáctiletým kormidelníkem Miroslavem Korandou z Prahy

Nejdříve se první čtyři připravovali jako zcela neznámí samouci a nadšenci doma na rybníku Svět. U kormidla byl Jan Hamr. Po jejich nečekaném vítězství na olympijské kvalifikaci našich veslařů, dva měsíce před zahájením helsinských her, chtěla mít naše olympijská generalita ty talentované samorosty pod kontrolou. Bleskově jejich proběhl jejich přechod do pražského oddílu ATK (později ÚDA a ještě později Dukla), kde jejich přípravu na Vltavě vedl trenér František Barták. Ten povolal ke kormidlu místo Jana Hamra teenagera Miroslava Korandu, rodáka z Prahy.

Naše pětice podstoupila olympijský křest v rozjížďce, která byla na programu 20. července. Byla to premiéra absolutní. Šlo o vůbec první účinkování našich veslařů pod olympijskými kruhy v historii, Když Čechoslováci dojeli k místu startu, soupeřící posádky se divily, že se s tak zastaralou lodí vůbec odváží závodit. Jenže třeboňští rozjížďku s převahou vyhráli a postoupili do semifinále. V té byli také první. Po skvělém závěru porazili i vysoce favorizované Švýcary.

Finále se konalo 24. července 1952. Stalo se to, co nikdo nečekal. Československá čtyřka s kormidelníkem nenašla na hladině olympijského jezera přemožitele ani při svém třetím a nejdůležitějším vystoupení. V cíli měla náskok více než tří vteřin na největší soupeře, jimiž byli opět Švýcaři.

Na plató za chvíli vítězům zavěsili na krk zlaté medaile. Když pak stáli čtyři kluci z Třeboně a jeden z Prahy nejvyšším stupni olympijského piedestalu, vlasy i tváře jim hladil vlahý červencový vánek. Československou hymnu si však neposlechli. Finští pořadatelé považovali za zbytečné si ji pro závěrečný ceremoniál opatřit.

Petr Feldstein, 2022