Dramatický závěr (1947)

Ztroskotání

Na domněle rozhodující utkání o titul mistral světa přišel se podívat I pan president a řad ministrů. Pak téměř třináct tisíc diváků, kteří hubovali na špatnou organisační službu. Mnoho diváků bylo uvnitř bez lístku a asi dva tisíce těch” šťastných” s lístky zůstalo venku. Nervosita se přesunula I dovnitř a byla patrna I našich hráčích. Sotva se začalo, už byl goal. Bohužel-v naší brance. To nám na klidu nepřidalo. Naopak to byl soupeř, který hrál klidněji a lépe. V druhé třetině zvýšili hosté dokonce náskok a ani zoufalý finiš našich nepřinesl vyrovnání. Jenom Zábrodský dvě minuty před koncem snížil na 1:2, ale to bylo málo. Švédové zvítězili. Objímali se, kdekdo v nich viděl mistry světa. Zaslouženě. V tomto utkání nás převyšovali neskonalou bojovností a snahou, zatímco naši hráli první dvě třetiny téměř bez zájmu. Dva důvody rozhodly o naší porážce: za prvé byli Švédové lepší a za druhé-naši hráči byli horší. Když po zápase zazněla hymna, mlčeli jsme zaraženi na svých místech. Jsou zklamání, která strašně bolí. Všechen československý lid zmlkl, zmizely úsměvy z tváří. Poprvé v historii světového hockeye mohli jsme stát na nejvyšší metě. Ještě je sice naděje, ale malá. Pramalá, vlastně žádná. Rakousko přece nemůže ohrozit Švédy!

Zázrak

Kdyby nám někdo tvrdil, že se zázraky nedějí, nevěřte mu. Ani jeden z diváků při nedělním odpoledním zápase ve snu nepomysli na to, že bude stejná obdoba sobotního utkání. Jenže Švédové si vyměnily role.: z překvapujících hráčů se stali překvapení. Ve své roli jistého mistral zklamali právě tak žalostně jako den před tím my. Zase tu hrálo hlavní roli nadšení a chuť. Diváci vybičovali Rakousko k úplnému vypětí sil a k-vítězství. Mistrovství světa nevyhráli Čechoslováci, ale Rakousko Čechoslovákům. Sensační výsledek se rozběhl po Praze rychlostí blesku a zahnal úplně deprimující náladu. K večeru spěchaly zase tisíce ke stadionu a desetitisíce k přijímačům. Poslední zápas rozhodne. Nesmíme prohrát! Vítězství, které nám v pravém slova smyslu padlo do klína, tentokrát nesmíme ztratit.

• 
• 
• Mistři světa
• 
•  

Přece jen mistry!

Odpustili jsme zklamání a roztrpčení našim hráčům. Kdo však očekával hladké vítězství bez boje, byl překvapen: Američané hráli jak dosud nikdy s pevnou vůlí po vítězství. Jezdili jak draci, útočili, bránili, stříleli, bojovali-a naši si chtěli za každou cenu vynahradit trpkou porážku. Zvítězili jsme. Score bylo naprosto nepoměrné ku hře. Ale zvláště náš druhý útok Kus-Drobný-Stibor předváděl nádhernou hru, kterou doplňovali nepřekonatelní Sláma a Modrý. Byl to boj. Nevyrovnal se sice dramatičnosti, úzkostí, pochybami a vírou odpolednímu, ale těch šest branek si museli naši vydobýt. Konečně v neděli večer jsme mohli se všemi přítomnými zazpívat naše hymny s radostným rozechvěním., že n stožár stoupá vlajka našeho mladého národa, československého státu, který v soutěži osmi národů získal přece jen nejvíce potřebných bodů. Jsme první. Toho dnes kronikář našeho hockeye zapisoval rozechvělou rukou to, v co den před tím přestal věřit. Československo je mistrem světa a Evropy pro rok 1947.

Z časopisu Ruch, ročník II, 1947