Fenomenální úspěch Věry Čáslavské

I když v řadě případů končili závodníci hodně vyčerpáni, velké obavy z toho, co řídký vzduch se sportovci udělá, se v podstatě nepotvrdily. Hry se také uskutečnily velmi krátce po invazi vojsk SSSR a dalších armád do Československa, což mělo nesmírný vliv jak na situaci u nás, tak na napětí v mezinárodní politice.

Vrchol přípravy našich sportovců byl vážně narušen. Přesto se tato olympiáda stala vedle helsinské v roce 1952 naší neúspěšnější v historii. Získali jsme třináct medailí, z toho sedm zlatých.

Tak jako v Helsinkách triumfoval Emil Zátopek, stala se v Mexiko City nejúspěšnější osobností her Věra Čáslavská. Po třech olympijských vítězství v Tokiu 1964, byla ještě úspěšnější. V prestižním souboji se silným politickým podtextem se utkala především se sovětskými gymnastkami v čele s Natálií Kučinskou.

Věra Čáslavská, která se po nekonečně dlouhém čase perzekuce v době tzv. normalizace, stala předsedkyní Československého a Českého olympijského výboru, i členkou MOV, stála v individuálních závodech v Mexiku na nejvyšším stupni čtyřikrát. Vyhrála celkové hodnocení víceboje i soutěže na bradlech, v přeskoku a v prostných (ty společně s Larisou Petrikovou), druhá místo vybojovala ve cvičení na kladině. Další stříbrnou medaili získala jako členka československého družstva. Jejími kolegyněmi v něm byly Marianna Krajčíková, Jana Kubičková, Hana Lišková, Bohumila Řimnáčová a Miroslava Skleničková.

Výkony, které Věra Čáslavská v Mexiku podávala, a jimiž v tehdy porobené vlasti žily milióny lidí, se staly absolutním vrcholem její kariéry i samotných her. Vedle sedmi zlatých olympijských medailí ještě získala i mnoho titulů světové a evropské šampiónky. Dva měsíce po olympijských hrách, v prosinci 1968, byla Věra Čáslavská vyhlášena nejlepší sportovkyní světa.

Na samém sklonku pro Československo tak pohnutého roku se gymnastická královna Věra Čáslavská stala i královnou světového sportu.

Petr Feldstein