František Plánička, Velké pařížské dojmy

Málokterý sportovec si vysloužil obdiv, uznání a ocenění i dávno po skončení sportovní činnosti. Mezi takové výjimky patří právem „zasloužilý mistr sportu“, náš stále populární a obdivovaný František Plánička. Jak známo, dostalo se mu v minulých dnech další pocty, když 26. Září převzal v paláci UNESCO čestný diplom Mezinárodního výboru fair play. Byl odměněn za celoživotní příkladnou sportovní činnost, ke které patří nejen vzorné vystupování jako aktivní sportovec, ale i nesmírně obětavá, záslužná a příkladná činnost v dalších letech. Však o našem slavném brankáři třicátých let s úctou a znalostí i generace mladé, byť tomu je téměř půl století, co Fr. Plánička ukončil svou závodní dráhu. Bylo to právě ve Francii, kde došlo k osudnému okamžiku …

A teď se František Plánička v doprovodu tajemníka čs. Výboru fair play Karla Maliny znovu podíval do Francie, do jejího hlavního města, kde pětkrát vletech 1928 – 1938 hájil čs. Branku a přispěl k tomu, že ani jedno z těchto utkání jsme neprohráli. A tak naše první otázka Fr. Pláničkovi po jeho návratu z Paříže zněla:

Paříž dříve a dnes?

Pro mne byla vždycky nádherná. Mohutná, živá a krásná. Nové budovy, mohutné paláce, nepůsobí rušivě se starou, Paříží se krásně snoubí. Platí to i paláci UNESCO, kde se slavnost konala. Ve velkém sále, čtvercového rozměru, jehož celková plocha se mi nezdá o moc menší, než fotbalové hřiště.

A slavnost jako taková?

Nezapomenutelný dojem. Velká společenská událost, hodně řečníků, hlavní projev měl předseda J. Borotra, který také ceny a čestné diplomy uděloval. U každého vyznamenaného byla oceněna jeho činnost, každá pocta byla náležitě oceněna.

A pak?

Ujali se nás zpravodajové, čs. Televize a rozhlasu, kolegové Karla Maliny a provázeli nás, přesněji řečeno, hlavně nás vozili po Paříži. Však vidět toto město v záři světel je zážitek největší. Moc se mi to všechno líbilo, žel, pak jsem se teprve dozvěděl, že po skončení slavnostního aktu se konal večírek, že mě pan Borotra sháněl. My jsme se o tom včas nedověděli.

A další dojmy z pařížského pobytu?

Jeden den jsme letěli tam, druhý den se konala slavnost, třetí den jsme se vraceli domů. Na Paříž to není moc, to člověk stačí sotva se projít hlavními třídami, podívat se po památkách a stavět se v některém obchodním domě. Připadal jsem si jako za mlada – pořád jsem viděl něco zajímavého a pořád jsem dychtivý vše vidět. Víte, on i takový let zpět je pro mne nesmírně zajímavý. Dříve se jezdilo vlakem. Já rád sedával u okénka a snažil se, abych vše zajímavé po cestě viděl. Teď jsme letěli zpět večer. To byla nádhera, dívat se na osvětlená města, cesty! Vysoce si vážím toho, že se na mě nezapomnělo, takové akce, které podporují zásady fair play ve sportu, generací i národů se setkat, jsou velmi důležité a povzbuzující. Mám zas nač vzpomínat a oč se dělit se svými přáteli.

Článek z časopisu Zpravodaj, vydal TJ Slavia Praha. Praha, Listopad, 1985. -br-.

Nakoupit můžete na: FANZONE