Z historie ZOH ve 20. a 21. století - 2
by
Petr Feldstein
- velikost písma zmenšit velikost písma zvětšit velikost písma
V pátek 6. února 2026 budou v Miláně na stadionu San Siro, který je spojený především se jmény slavných fotbalových týmů Interu a AC, zahájeny jubilejní 25. zimní olympijské hry.
Slavnostní průvody sportovců se uskuteční ještě v dalších třech italských městech – Cortině d´Ampezzo, Predazzu a Livignu. I tam budou totiž olympijské soutěže probíhat.
Projděme se předcházející historií zimních her, které se poprvé uskutečnily více než před jedním stoletím. V roce 1924.
Lake Placid 1932 a Garmisch-Partenkirchen 1936
III. ZOH se konaly v USA, v městečku Lake Placid ve státě New York od 4. do 13. února 1932. Zúčastnilo se jich 306 sportovců ze 17 zemí. Byla mezi nimi i Československá republika, která vyslala za Atlantik pouze 6 svých reprezentantů. Hry zahájil tehdejší guvernér státu New York Franklin Delano Roosewelt. O tři čtvrtě roku později byl zvolen prezidentem USA. Nejvyšší funkci vykonával až do své smrti v r. 1945.
Svět se tehdy potýkal s velkou hospodářskou krizí. Ta výrazně ovlivnila slabou účast i průběh her. Velkým problémem pro pořadatele bylo i malé množství sněhu a neobvykle teplé počasí.
Šestici Čechoslováků tvořilo pět lyžařů a jeden krasobruslař. Nejlépe si vedl 24letý Antonín Bartoň ml. V závodě sdruženém, dnešní severské kombinaci, obsadil velmi dobré 6. místo. O rok později přesvědčil tento trojnásobný mistr republiky o svých výjimečných kvalitách na mistrovství světa v Innsbrucku, kde získal stříbrnou medaili. Byl i mezinárodním mistrem Francie a Polska. Sdruženého závodu se účastnilo 33 závodníků. Vedle Bartoně v něm startovali i další tři Čechoslováci. František Šimůnek obsadil 8., Ján Cifka 11. a Jaroslav Feistauer 13. místo. Zvítězil Nor Johan Gröttumsbräten před třemi svými krajany. Velmi sledovaný závod ve skoku na lyžích vyhrál nejúspěšnější z trojice norských bratrů, všestranný Birger Ruud.
Olympijský hokejový turnaj se bez československé účasti hrál i jako 6. mistrovství světa. Zúčastnily se ho pouze čtyři týmy (dva z amerického kontinentu a dva z Evropy), které se utkaly každý s každým dvakrát. Podle očekávání byla první Kanada, která však musela o zlatou medaili tvrdě bojovat s domácími hráči. V prvním utkání vyhrála 2:1 až po prodloužení, druhé utkání skončilo 2:2, když o vítězi tentokrát nerozhodl ani nastavený čas. Za stříbrným týmem USA, za nějž hrál i vítěz kanadského bodování Winthrop Palmer, vybojovalo bronzovou medaili Německo. To prohrálo všechny čtyři zápasy s oběma zámořskými týmy, dosáhlo však v soubojích s nimi přijatelných výsledků. Čtvrté místo zbylo na Polsko, které nezískalo žádný bod.
Svou druhou zlatou olympijskou medaili získala na hrách fenomenální norská krasobruslařka Sonja Henie. Soutěž mužů vyhrál Rakušan Karl Schäffer, Walter Langer reprezentující Československo skončil na 10. místě. Výraznou postavou her byl americký rychlobruslař Irving Jaffee. Zvítězil v závodech na 5 a 10 km, když porazil i olympijského vítěze ze Svatého Mořice Nora Ivara Ballangruda. Ten však svých nejlepších výsledků na ZOH dosáhl o čtyři roky později v Garmisch Partenkirchenu. Zajímavostí bylo prvenství amerického bobisty Eddieho Eagana, který se v roce 1920 na letních hrách v Antverpách stal olympijským vítězem jako boxer v polotěžké váze.
V celkovém hodnocení si nejlépe vedli sportovci USA, kteří získali 6 zlatých, 4 stříbrné a 2 bronzové medaile. Druhé bylo Norsko, třetí Švédsko.
IV. ZOH se konaly stejně jako ty letní v r. 1936. A také v Německu, jež v r. 1939 rozpoutalo 2. světovou válku, nejničivější konflikt v dějinách lidstva. V zemi už vládli a řádili nacisté v čele s kancléřem Adolfem Hitlerem. I zimní olympiádu, stejně jako později letní, zneužili k propagandě svého režimu. Ani jeden z členských států, které sdružoval Mezinárodní olympijský výbor, však zimní hry v Německu nebojkotoval.
Ty se konaly od 6. do 16. února v Garmisch-Partenkirchenu a účastnilo se jich 646 sportovců z 28 zemí. Československo na ně vyslalo 44 reprezentantů, z toho 5 žen. Ve výpravě byli i lyžaři a bobisté, mnozí z nich německé národnosti.
Vítězství ve skoku na lyžích z her v Lake Placid obhájil fenomenální Nor Birger Ruud. Čechoslováci dosáhli několika dobrých umístění, ale k jediné medaili Rudolfa Burkerta ze Svatého Mořice 1928 další nepřibyla. Sdruženář František Šimůnek byl v závodě sdruženém 5., Antonín Bartoň, 6. na ZOH 1932 a 2. na MS 1933, jenž byl považován za favorita této soutěže, si před Ga-Pa zlomil nohu. Štafeta běžců na lyžích v sestavě Lukáš Michalák, Cyril Musil, Gustav Berauer, František Šimůnek skončila na 5. místě. Slovák Michalák byl 10. v běhu na 18 km. Ještě lépe si vedl Cyril Musil, který obsadil 9. místo na 50 km. V něm byl ještě. Vladimír Novák 11., Jan Svatoš 15., a Rudolf Vrána 18. Cyril Musil působil za války v protinacistickém odboji. Po roce 1948 byl vězněn komunistickým režimem. V závodě sdruženém byl také 9. Josef Lahr. Ten o několik let později padl jako německý voják na východní frontě 2. světové války.
Sonja Henie, norská krasobruslařka, nenašla ani v Ga-Pa přemožitelku a stala se po třetí olympijskou vítězkou. Své sportovní mistrovství, a hlavně skvělou pověst, si výrazně poškodila tím, že jí tehdy evidentně nebyl proti mysli nacistický režim. Přijala dokonce pozvání Adolfa Hitlera na oběd do pověstného Orlího hnízda poblíž bavorského Berchtesgadenu. S Třetí říší prý Sonja Henie udržovala přátelské styky i v prvních válečných letech.
Vraťme se však do olympijského Garmisch-Partenkirchenu. Hokejový turnaj, který byl současně i jubilejním 10. mistrovstvím světa a 21. mistrovstvím Evropy, skončil překvapením – zlatou medaili získal tým Velké Británie. Českoslovenští hokejisté vyhráli jednu ze čtyř základních skupin před Maďarskem, Francií a Belgií. Tým, v němž byli mj. už 41letý brankář Jan Peka, obránce Jaroslav Pušbauer a útočníci Josef Maleček a Ladislav Troják, nastřílel svým soupeřům 10 branek a nedostal ani jedinou. V semifinálové skupině jsme pak podlehli 0:2 USA, ale porazili jsme 4:1 Švédsko a 2:1 Rakousko. Ve finálové skupině jsme však prohráli s Velkou Británií 0:5 a s Kanadou 0:7. Také se nám započítával i výsledek 0:2 s USA ze skupiny semifinálové.
Stejně tak byl ze semifinálové do finálové skupiny zahrnut výsledek zápasu Velká Británie – Kanada 2:1. To rozhodlo o držitelích zlaté a stříbrné medaile. Bronz získal tým USA. Československu tak zůstalo 4. místo.
Tři zlaté medaile vybojoval na rychlobruslařské dráze Nor Ivar Ballangrud. Vyhrál závody na 500 m, 5 i 10 km. Na 1500 m byl stříbrný za svým krajanem Karlem Mathiesenem. Zlato v soutěži krasobruslařů obhájil v kategorii mužů Karl Schäffer z Rakouska. V lyžařských bězích na 18 km a 50 km dominovali Švédové Erik August Larsson a Ellis Wiklund, štafetu na 4x10 km vyhráli Finové.
V počtu medailí se na první místo vrátili Norové. Z jejich 15 medailí bylo 7 zlatých, 5 stříbrných a 3 bronzové. Druzí byli s 6 medailemi Němci, bojující pod vlajkou s pěti olympijskými kruhy za vlajku s hákovým křížem. Třetí byli Švédové. V porovnání s Lake Placid 1932 vůbec neuspěly USA s jednou zlatou a třemi stříbrnými medailemi.
Petr Feldstein



