V Oslu, na stadiónu Jordal Amfi (1952)

MS 1951 jsme proto ani neobeslali. Na olympijský turnaj 1952 v Oslu, který se hrál na stadiónu Jordal Amfi v druhé polovině ledna a byl i světovým a evropským šampionátem, ale už odjel s trenéry Josefem Hermanem a Jiřím Tožičkou nově složený tým. Skoro všichni jeho členové, např. Vlastimil Bubník, Karel Gut, Bronislav Danda, Slavomír Bartoň, Vlastimil Hajšman, Václav Bubník, Miroslav Rejman, v reprezentaci začínali.

Čechoslováci se vypořádali 8:2 s Polskem, 6:0 s Norskem, 6:1 se SRN, 8:3 se Švýcarskem a 11:2 s Finskem. Prohráli 1:4 s Kanadou a 3:6 s USA. Na závěr turnaje je čekalo Švédsko. Naši si spočítali, že vítězství, ne ovšem ledajaké, 4:0, jim při předpokládané vítězství Kanady nad USA zaručuje stříbrné medaile a titul mistrů Evropy.

Po dvou gólech Bartoně, jednom Hajšmana a Miloslava Charouzda (ten jako jediný byl v mužstvu mistrů světa 1949) vedli 4:0 už ve 33. minutě a tento stav až do konce udrželi. Jenže Kanada s USA jen remizovala, 3:3. Ze stříbra, z něhož se naši po zápase předčasně radovali, byl jen bronz.

Už v průběhu turnaje však LIHG a MOV rozhodly, že v případě shodného počtu bodů se o některou z medailí musí mužstva utkat znovu. Což našim hráčům do té doby nikdo z vedení výpravy neřekl.

Do zápasu proto nastoupili s pocitem křivdy. Přesto však dvěma góly Vlastimila Bubníka a jednou brankou Rejmana vedli v polovině zápasu 3:0. Jenže pak nastal zlom. Po dvou rychle obdržených brankách dostali Čechoslováci ještě další tři.

Prohráli 3:5 a skončili čtvrtí. Druhé místo v Evropě jim bylo jen slabou útěchou.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2020