Jules Rimet a jeho odkaz pěti kontinentům

Nechme je klidně kopat a hrabat. Držme se nedaleké minulosti, nebo se spíše zaměřme na přítomnost a sledujme ostře nejbližší budoucnost. V Evropě se jako pionýři udávají Angličané. Držme se toho, neboť jim do dvacátých let tohoto století právem patří. Usnuli však na vavřínech dosahovaných na soupeřích evropského kontinentu. Učenlivé národy ze středu Evropy rychle vyrovnaly asi čtyřicetiletý britský předstih a začaly bohorovným fotbalistům ostrovní říše nejen šlapat na paty, ale brzy je dostihly – ba dokonce předstihly.

Maďaři, Rakušané, Němci, Čechoslováci, Švédové, Španělé, Portugalci a další se nespokojili strnulým pojetím hry a brzy vnutili západní Evropě styl, systémy rychlé, obranné a útočné hry. Tak našla i kolébka moderní kopané – Anglie – svůj vzor.

Již od samého založení FIFA pomýšleli její zakladatelé na světovou soutěž. Ideály však museli obětaví průkopníci moderního pojetí kopané odložit o celé čtvrtstoletí. Stávající již olympijská soutěž v kopané měla nemocí zrození za sebou a plány poněkud křížila. Do věci také jako suverén zasahovala Anglie, jejíž federace stála přibližně 40 let.

Nicméně byla fotbalová soutěž na OH považována za neoficiální šampionát světa, který získala právě Anglie v letech 1900, 1908 a 1912.

Oficiálně tedy -jak registruje ostře sledovaná historie – se konalo první mistrovství světa pod patronací FIFA v roce 1930 Uruguay. Bylo předznamenáno prvním starty týmů z Latinské Ameriky v Evropě vůbec. Uruguay, považována za outsidera jen do chvíle, kdy se na francouzských stadionech objevili barevní kouzelníci Andrade, Petrone, Scarone, Castro a další. Soupeře vpravdě převálcovali jak v Paříži, tak v Amsterodamu.

Respekt, jaký si získali černí hráči z neznámé fotbalové pevniny jižního zámoří, byl zároveň polnicí burcující fotbalovou Evropu z letargie. Ale zatím šlo “jen” o tituly olympijské. Výkony, jakými Uruguayci a Argentinci ohromili na evropském kontinentě, byly výmluvnou předzvěstí. Otřásly i blaseovanou fotbalovou Anglií, i když to nenechala znát.

Zásadní rozhodnutí o světové soutěži padlo právě v Amsterodamu v Květnu roku 1928. Fotbalová soutěž “ Coupe du Monde” o pohár FIFA se bude konat ve čtyřletých intervalech v mezidobí olympijských her. Turnaje se mohou zúčastnit jen národní svazy členských států FIFA. Startovat mohu amatéři i profesionálové. Tím byly odstraněny nechutné licitace o tom, kde končí amatérská mez a začíná profese. Vždyť se po léta jako lano s mnoha uzly táhla tato nežádoucí otázka každým sezením fotbalových konšelů.

Otcem myšlenky, a hlavně její realizace byl Francouz Jules Rimet, který zasedl na presidentské křeslo FIFA na počátku roku 1921. U příležitosti 25. Výročí jeho zasloužené práce byla soutěž v roce 1946 oficiálně nazvána Mistrovství světa v kopané o pohár Julesa Rimeta. Dnes je již název překládán s nevídanou vehemencí do všech jazyků pěti kontinentů. Jules Rimet setrval v čele nejvyššího fotbalového ústředí až do roku 1949. Po něm převzal žezlo Sir Stanley Rous se všemi radostmi i starosti.

Každý narozený nese známky nemocí zrodu. Nebylo tomu ani jinak u mistrovství světa v kopané. Téměř každé z dosavadních osmi přineslo změnu rozpisu soutěže, jak si konec konců vynucovala stoupající popularita, a hlavně rivalita šampionátu i jeho úroveň. Barcelonský kongres v Květnu 1929 některé nejasnosti upřesnil Při počtu 30 účastníků má FIFA právo rozhodnout o vylučovacích bojích před vlastní soutěží. Ve skupinách, které určí los, hrají přihlášené státy každý s každým až po čtvrtfinále, kde nastupuje systém k. o. uspořádáním prvního Mistrovství světa byla určena Uruguay 13. – 30. Června 1930. Místo konání – Montevideo.

Publikace, Mistrovství světa v kopané, Mexico, 1970