Časopis Štart

Největší závod Stanislava Jungwirtha (1956)

by Petr Feldstein

Olympic pondělí, 16 listopad 2020

velikost písma zmenšit velikost písma zvětšit velikost písma

Po zklamání z 6. místa na letních olympijských hrách v Melbourne 1956 v závodě na 1500 m si běžec Stanislav Jungwirth, bronzový medailista z ME 1954, a jeho trenér Ladislav Fišer, také bývalý atlet, předsevzali, že závodník ÚDA Praha vytvoří v poolympijské sezóně na stejně dlouhé trati světový rekord.

V pátek 12. července 1957 byl na skvěle připravené škvárové dráze aletického stadiónu v Houšťce u Staré Boleslavi určen do role Jungwirthova vodiče další běžec z ÚDA, soupeř a kamarád Ludvík Liška. Fišer naplánoval mezičasy a Liška je dokázal na 200, 400, 600, i 800 metrů vzorně dodržovat. Tempo však bylo zběsilé a Liška toho měl plné zuby. Jenže Standa za jeho zády ho stále vyzýval: „Přidej, přidej!“ V 900 metrech vyčerpaný Liška (závod ale přesto dokončil) uvolnil Jungwirthovi místo u mantinelu.

Vypadalo to pořád skvěle a dr. Fišer „řádil“. Lítal podél dráhy sem a tam, střídavě se díval na stopky, které mačkal v ruce, a na svého svěřence, jenž bojoval pouze s nemilosrdně ubíhajícím časem. Stanislavova manželka Věra nemohla napětím dýchat, čtrnáctiletý bratr Tomáš, později také slavný běžec a evropský rekordman, staršího sourozence s několika desítkami ostatních přítomných povzbuzoval.

Stanislav Jungwirth dokázal přes stupňující se únavu tempo udržet, i když v posledních desítkách metrů už jen silou vůle. Bylo však jasné, že světový rekord, který pouhý den předtím vytvořil Fin Olavi Salsola časem 3:40,2 min., překonal. A že hranice 3:40,0 min. padne.

Padla, a bezmála o dvě sekundy. Stanislav Jungwirth ji zdolal jako první člověk na světě. Dosáhl neuvěřitelného času – 3:38,1.

Mimořádně skromný, tichý, ale poctivý a cílevědomý československý běžec tak jednou provždy vstoupil mezi sportovní legendy.