Karel Koželuh (1925)

Mistr světa v profesionálním tennisu

Koželuh právě není tím typem sportovce, který by vyhrával jen převahou své inteligence, ale dovede svým nezlomným duchem, bohorovným klidem a nesmírně bystrým rozhledem zdravého sportovce překonati každého soupeře I té nejlepší školy ducha. Vítězství Koželuhovou v tak elitním sportu, jako je tennis, je velikým úspěchem, a reklama, kterou tím Koželuh československému jménu udělá, bude nemalá.

Turnaj o titul světového championa profesionálního tennis pořádala francouzská tennisová federace v malém lázeňském městě Dauville. Připuštěni byli vlastně jen profesoři tennis a zúčastnilo se 14 kandidátů. Byl mezi nimi I dosavadní mistr světa Irčan Burke. Celkem to byli samí Evropané, takže o nějakou světovou soutěž, jak už to ani ve světě profesionálního tennis nejde, nešlo. Koželuh se počátečními kole probil velice lehce. Když se pak probil do finále šesti nejlepších hráčů, bylo již vidět, že Koželuhův úspěch je veliký. Neboť tam se již utkali hráči velkých kvalit. Jednoho však měl již Koželuh “za sebou”. Byl to Plaa, kterého již Koželuh ve své vylučovací skupině jednou porazil. Kromě nich do finále již přišli: Najuch Read, A. Burke a Arnedo. Šlo nyní o dobytí titulu a cen, 15.000 fr., 10.000 fr a Plaa již podlehl docela lehce.

Koželuhovi nejvážnější rivalové byli Najuch a Burke, Burkeho, miláčka publika, hráče pro galerie, porazil po rozčilující, napínavém boji, když již jendva míčky chyběly k Iráčanovu vítězství. Najuch už byl lehčí aférou a Plaa již podlehl zcela lehce. Ve vylučovací skupině měl Koželuh tato vítězství: Edmond Burke 6:3, 6:8, 6:3, 6:2. Plaa: 6:3, 1:6, 6:3, 6:4. Hardy: 6:4, 6:3, 6:1.

Ve finále vítězil proti Readovi 6:2, 6:0, 6:2. Albertu Burkemu 6:1, 3:6, 3:6, 7:5, 6:0. Najuchovi 6:4, 10:8, 6:4. Plaa 6:2, 6:3, 6:2.

Návrat prvního čs. Mistra světa

Nadšení příliš dlouho potlačovanému, mělo se konečně dostat ventilu. Ještě se nevzpamatoval čs. Sportovní veřejnost z radostné – ach, tak neuvěřitelné zvěsti o definitivním vítězství Karla Koželuha v turnaji profesionálů v Dauville a již hlásila nova depeše, že tam, který po prve jméno Čechoslovákovo vepsal v listinu světových champiónů se vracel.

Dav tísnil se na nástupišti a zaplavil budovu Wilsonova nádraží šumem a hlukem netrpělivosti.

O 19. Hodině vzrušení na peroně, uvádějící v pohyb I zadní řady a šířící se před budovou. “Již je tu! Již ho vedou! “

A vzápětí rozechvívající, jednomyslný výkřik, deroucí se z tisíců hrdel a zdající se tryskati odevšad: “Zdar! Koželuh!”

Slavnostní řečník Zadák se připravuje a slečna s kyticí rudých růží, zdobenou stužkami, pokročuje vpřed. A již přichází Karel Koželuh. Skromný, jaksi prohnutý a všecek zmatený, osmahlý, v slaměném klobouku a gumovém plášti.

Křik se stupňuje, žádá se ticho, a řeči začínají. Květnaté, vzletné. Dr. Hartman odpovídá neméně patheticky, vzpomíná chval v Dauville, když Karel se probil k finále neporažen, děkuje za přivítání, které…, “jste nám – pardon, Karlovi připravili…” a skončil apelem, abychom si vážili muže, který nyní patří celému národu.

A ten muž, zmatený přívalem řečí, zmatený potleskem a jásotem, myslím, že má jedinou touhu: tak nehlučně a tiše, jako se připravoval, jak bojoval, zmizet někudy skromně zadním vchodem.

Brání se marně nadšencům, který jej vyzvednou na ramena a v triumfu odnášejí k autu před nádražím.

Článek z časopisu SPORT, č. 30, 29. VIII., 1925. –ja-