Král dlouhých nožů

Proč ne, vždyť rychlobruslení je v Norsku sportem číslo jedna. Už před mistrovstvím norské noviny vytvářely náležitou rychlobruslařskou atmosféru. Přinášely denně nové prognózy, přepočítávaly časy na metry a zabývaly se otázkou, zda se Ivarovi vydaří odveta za mistrovství Evropy, na kterém obsadil druhé místo za sovětským závodníkem Eduardem Matusevičem. Proto nebylo ani divu, že vstupenky na stadion Bislet byly již dopředu vyprodané, ačkoliv je jeho kapacita malá – 27 000. Organizátoři tvrdí, že kdyby byla kapacita čtyřnásobná, nebyl by zájem uspokojen.

Příjemné prostředí stadionu, vysoceobjektivní diváci a starostlivě upravená ledová dráha, kterou odborníci shodně označili za nejkrásnější na světě, podnítili závodníky k nejlepším výkonům. Množství nových národních rekordů svědčí o tom, že se jim to podařilo. Pozoruhodné je i to, že ještě na žádných mistrovstvích Evropy nebo světa nepřekonalo na 5kilometrové trati 8minutovou hranici tolik závodníků jako zde – 21! O vyrovnanosti závodů není lepšího důkazu než to, že mistrem světa mohl být i Švéd Johny Nilsson, kdyby zvítězil na 10 000 metrů s náskokem 15 sec. před Ivarem.

“Největší super byl bezpochyby mistr Evropy Eduard Matusevič. Nebýt jeho nešťastného pádu na 500 m, vavřínový věnec by nebyl na mé hrudi” – přiznal po závodech 20letý elektromechanik Per Ivar Moe, mistr světa pro rok 1965. Rychlobruslařský princ, jak už mu dlouho říkají, se stal králem.

Vítěz 59. mistrovství světa stál na dlouhých nožích poprvé jako desetiletý. V roce 1959 slavil první úspěch – zvítězil na juniorských závodech v městečku Lillehammer. Nyní startoval na třetím mistrovství světa, Ivar má v reservě Velké množství fyzické síly, kterou často nahrazuje technické nedostatky v jízdě. Skromnost, pevné volní vlastnosti a usilovnost, jsou jeho přednosti. Světové prvenství dosáhl bodovým součtem 178,727 z těchto časů: 500 m – 12. místo, 41,6 sec, 1 500 m – 1. místo 2.08,6, 5 000 m – 5. místo 15:47,8.

Názor vítěze: “Konečně jsem získal titul. Vím o svých nedostatcích v technice jízdy, proto se v tréninku zaměřuji na jejich odstranění. Soupeři rostou ze dne na den a není možné se vždy spoléhat jen na fyzickou převahu. Mým snem je vyhrát titul, jako se podařilo mému krajanovi Andersenovi v letech 1950-1952…a dobýt zlatou olympijskou medaili!”

F. J. Košťál, Sport a Hry, č. 3, 1906