Lékař s pádlem

Do tvrdého tréninku se pustil v roce 1952, kdy se konaly olympijské hry. Ty přinesly československým vodákům zásluhou kanoistů Josefa Holečka, Jana Brzáka-Felixe, Bohumila Kudrny a Alfréda Jindry i veslařské čtyřky s kormidelníkem, úctyhodnou medailovou žeň, což bylo Vokněrovi, tehdy studentovi medicíny, velkou inspirací.

Nejvýznamnějším dnem jeho sportovní kariéry se stal 25. červenec roku 1954. Na řece Saona v Maconu, 70 km severně od Lyonu, získal titul mistra světa v kanoi jednotlivců na 10 000 metrů. V roce 1955 dokázal po jednom ze svých nejlepších výkonů v utkání ČSR-SSSR zvítězit v Praze na Vltavě dvakrát nad vynikajícími sovětskými kanoisty. V knize Kdo byl kdo – Naši olympionici, která vyšla v roce 1999, se v souvislosti s Jiřím Vokněrem píše: „Nebyl to jenom kanoistický závod, byla to za daných podmínek dovolená politická manifestace. A diváci to cítili.“

V roce 1956 dokončil studium medicíny. Po promoci nastoupil coby začínající chirurg do pražské Nemocnice pod Petřínem a jako jedna z našich největších nadějí odjel na olympijské hry do Melbourne. Po startu závodu na 10 000 metrů se hned dostal do vedení, ale pak do jeho lodě zezadu vrazil, snad ne úmyslně, spíš z nepozornosti a nešikovnosti, Kanaďan Donald Stringer. Vokněrova kanoe skončila v rákosí na levé straně vytyčené trati na jezeře Wendouree v městě Ballarat. Než se dokázal z těchto tenat vymanit, ztratil na ostatní účastníky olympijského závodu několik set metrů. Z prvního místa byl rázem beznadějně poslední. Přesto pokračoval. Pět z osmi soupeřů včetně Stringera dokázal ještě předstihnout, ale na medaili to nedosáhl. Cílem projel čtvrtý.

Potom ho jako lékaře přemístili z Prahy do Litoměřic. Asi na to měla vliv i jen „bramborová“ medaile v olympijském závodě. Když se přiblížilo pražské mistrovství světa v kanoistice v roce 1958, které se konalo na Vltavě, dojížděl do hlavního města na tréninky stopem. Z pera Oty Pavla o tom tehdy vyšla v časopise Československý voják reportáž nazvaná Stopem na mistrovství světa.

Na něm získal Jiří Vokněr dvě stříbrné medaile, na 1000 i 10 000 metrů. Pak už se naplno věnoval lékařské profesi, kterou po odchodu z Československa po srpnové invazi 1968 soukromě provozoval v Švýcarsku.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2021