Lomaxové

Nově vzniklá Československá republika se jim postupně stala druhou vlastí.

Jméno William Lomax můžeme v listinách vítězů našich nejvýznamnějších dostihů poprvé najít v roce 1922, a to jako trenéra vítězné klisny Velké jarní ceny Arny. William, který přišel do Prahy jako vdovec, se později stal trenérem tří vítězů Československého derby a celkem pět koní dovedl k prvenství ve Velké jarní ceně. Jeho svěřenci dominovali mj. i v Ceně prezidenta republiky, Svatováclavské ceně a dalších prestižních měřeních sil.

Jeho syn Leslie, znamenitý jezdec a také úspěšný trenér, se tedy měl od koho učit. V roce 1929 dosáhl na chuchelském závodišti prvního klasického vítězství. Na rozdíl od svého otce, který byl spíš uzavřený, se Leslie, přátelský a společenský člověk, naučil brzy dobře česky. Dvakrát vyhrál Československé derby, a to nejen jako jezdec, ale současně i jako trenér. Nejprve v roce 1942 se slavným hřebcem Lionelem, potom v roce 1945 s Ravellem. V této dvojjediné roli, ale i „jen“ jako jezdec, nebo „jen“ jako trenér, slavil vítězství v mnoha dalších cenných a ceněných výkonnostních zkouškách, kterými významné dostihy z chovatelského hlediska de facto jsou.

Oba Lomaxové patřili neodmyslitelně k chuchelské atmosféře a jejímu nenapodobitelnému koloritu. Se zdejším závodištěm i s československými dostihy srostli dokonale. Leslie Lomax se také skvěle zachoval při požáru chuchelských stájí, když je v květnu 1945 ze vzteku zapálili ustupující nacisté.

Po osvobození se William i Leslie radovali stejně jako ostatní z nově nabytého míru, který se do Evropy vrátil po dlouhých šesti letech. V Československu byli už dávno doma, vůbec je nenapadlo, že by odtud měli odejít. Po únorovém převratu v roce 1948 však byli nemilosrdnými úřady komunistického režimu jako Angličané donuceni z republiky odejít. Nezbylo jim než se vrátit za kanál La Manche.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2020