Malé pivo František Plánička

Nikdo, ani on, tenkrát netušil, že se v budoucnu stane brankářem. A to jedním z nejslavnějších.

Rodící se kariéra talentovaného útočníka nabrala jiný směr, když hrál za SK Bubeneč. Kapitán mužstva Zdeněk Kvapil jednou poslal Františka nečekaně „do gólu“, jak se tehdy říkávalo. A ten se cítil v brance nečekaně dobře, jako ryba ve vodě. Brzy si vedl tak skvěle, že se o jeho výjimečných výkonech dověděli i funkcionáři AC Sparty. Na jaře 1922 nabídli teprve sedmnáctiletému Pláničkovi, aby chodil trénovat s jejími slavnými hráči. Později se prý uvidí.

František docházel na sparťanské hřiště čtyřikrát týdně po dobu půl roku. Když se však začalo uvažovat o jeho trvalém angažmá, došli členové sparťanského výboru k závěru, že tento letenský rodák je sice šikovný, ale že má pro brankáře tak významného klubu jeden velký handicap. Vyjádřili se lapidárně – tak „malé pivo“ nemůžeme potřebovat.

Požadavky na vzrůst fotbalových brankářů nebyly tenkrát takové jako dnes. Průměrná výška lidí před sto lety byla o dost centimetrů menší. František Plánička se svými 171 cm ale v tomto ohledu opravdu ani na tehdejší měřítka nevynikal. Z jeho angažmá ve Spartě sešlo.

Opodál sídlícímu letenskému rivalovi SK Slavii však nevysoká Františkova postava nevadila. Psal se rok 1923, když se stal ve svých devatenácti letech jejím brankářem. Mezi tři tyče prvního mužstva se sice nepostavil hned, ale své příležitosti se dočkal brzy a využil ji.

V roce 1926 už chytal poprvé i za národní mužstvo a jeho branku hájil dvanáct let. František Plánička, velká legenda naší fotbalové historie, nejen slávistická (týmu sešívaných zůstal po celou kariérou věrný), klíčový hráč a kapitán týmu, který se v roce 1934 stal vicemistrem světa, oblékla reprezentační dres 73x. Při tehdy nevelkém počtu mezistátních utkání je to, i v porovnání s jeho vrstevníky, rovněž reprezentanty Československa, téměř neuvěřitelné číslo.

Petr Feldstein