Je to už vlastně antique

Mnohé věci, které jsme zažili na začátku 90. let připadají mladým už jako hluboká historie, ale i my starší už někdy zapomínáme, jak to před těmi třiceti lety bylo a jak nás vnímali ne celebrity, ale běžní občané ve světě. A tak nabízím příběh, který se zdá z dnešního hlediska neuvěřitelný, ale opravdu těch třicet let „mlád“. Známý podnikatel Fildelis Schlée nás poslal do Anglie, abychom koupili dostihového koně. Já, trenér Roman Vítek a publicista Oleg Gubín jsme jeli na dražbu do Doncasteru. Na letišti v Londýně se nás imigrační úředník zeptal, zda máme suchý chléb a tlačenku v pytlíku jako mnozí Češi, když jsme mu řekli, že jedeme kupovat koně, okamžitě jsme se stali podezřelými a úředník dlouho váhal zda-li má nás pustit. Nakonec to udělal, ale nevěřil nám ani slovo. Pokračovalo to tím, že jsme si chtěli půjčit auto, vytáhli plnou obálku jednolibrovek a chtěli na nás zavolat policii. Nakonec po telefonátu s anglickým majitelem stájí nám auto půjčili. I na dražbě jsme byli za exoty a dražitel nám soukromě řekl, že vůbec netušil, že chceme koně opravdu koupit, spíše, že jedeme na výlet. Bydleli jsme na privátu u staršího pána, kterému jsme říkali pro jeho vizáž plukovník. Bylo mi divné, že před jeho domem stojí skupina starších dam. „Plukovník“ se nás zeptal se studem: „Dámy chtějí vědět, jestli jsou v Československu asfaltové silnice“. Když jsme mu odpověděli kladně, vyběhl ven a naší odpověď jim sdělil. Následovalo kroucení hlavou, mysleli si, že jsme lháři, a že takovou vymoženost prostě nemůžeme mít. Tak to pokračovalo dalšími podobnými pro nás neskutečnými otázkami.

I když jsme měli limit deset tisíc liber, což byla tehdy hromada peněz, námi vybraní koně v první den dražby se prodali za dvacet, třicet dva a čtyřicet pět tisíc liber. Asi jsme vybrali dobře. Druhý den dražby jsme nakonec koupili tehdy nepojmenovaného koně za 2000 liber a jeho prodejci byli trochu naštvaní, neb počítali s minimálně s pětinásobkem. Ale dražba je dražba. Bylo by toho ještě možno napsat mnoho, ale jen dodám, že Merlin Bohemia, jak „byl Mireček“, oficiálně pojmenován, se stal prvním koněm českého soukromého majitele, který vyhrál v Německu. Dnes už je to docela běžným úkazem, ale jen jsme chtěli připomenout „průkopníka“. Obecně totiž na tyto „průkopníky“ nejen v dostihovém sportu často zapomínáme. A neměli bychom.

Pro blog Sportantique, Aleš Pohořal, 2020