Metuzalém a benjamínek

První z nich, Vladimír Hejmovský, ji vyhrál v sedle Salvatora v roce 1951, a ten druhý, Josef Vavroušek, s koněm Letcem v roce 1956. Zato věkový rozdíl mezi oběma těmito muži v době jejich triumfů je značný. Hejmovskému bylo o devět dnů později (nar. 30. 10. 1891) šedesát, Vavrouškovi (nar. 2. 3. 1937) devatenáct.

Oba svých největších dostihových úspěchů dosáhli v době, kdy Velká pardubická neprožívala po únoru 1948 nejšťastnější období. To však nemůže nijak snížit obdiv ani k jednomu z těchto pozoruhodných mužů. Zvládnout v sedle ve sportovně tak extrémně vysokém, respektive tak nízkém věku, přetěžký kurz s Velkým Taxisovým příkopem a dalšími vyhlášenými překážkami, a to ještě v jejich původní, drsnější podobě, je přinejmenším úctyhodné. V 60, resp. v 19 letech být první v cíli Velké pardubické prostě úžasné.

Téměř 60letý Hejmovský startoval 21. 10. 1951 ve VP poprvé. A také naposledy. Někdejší příslušník čs. legií měl za sebou zajímavý a rušný život. A před sebou, ani ne celý rok, tragickou smrt oběti komunistického režimu. Startem ve Velké chtěl ukončit a korunovat svou jezdeckou kariéru. Sám si pro VP připravoval klisnu Asju, ale ta se dva týdny předtím těžce zranila. Miroslav Werner, dostihový majitel a jezdec z Moravy proto velkoryse Hejmovskému nabídl svého 10letého vraníka Salvátora, kterého měl v této Velké pardubické původně sám jet. Hejmovský nezištnou nabídku přijal. A pak v Salvátorově sedle zvítězil před Junákem s F. Palyzou.

Zatímco proti Hejmovskému stála výhradně domácí konkurence, Vavroušek měl o pět let později i soupeře ze zahraničí. Polského koně Baracse s jezdcem Babireckim, a dva koně a jezdce ze SSSR. Vavroušek v sedle Letce pak 14. 10. 1956 těsně vyhrál, právě před Baracsem.

Mimochodem – Josefu Vavrouškovi je dnes 83 let. Těší se výbornému zdraví a je stále uprostřed dostihového dění.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2020