Miláček sokolského publika

Nejen proto, že se stal teprve druhým naším sportovcem, jemuž se podařilo zvítězit na olympijských hrách. Ale také pro další vynikající výkony, které podával, pro nezištnou kamarádskou povahu a pro předčasnou mučednickou smrt, která, dodnes ne úplně objasněná, ho postihla bezprostředně po výslechu na gestapu uprostřed druhé světové války.

Stejně jako jeho další kolegové z gymnastické reprezentace z let první republiky získával sportovní mistrovství v Sokole. Byl členem Sokola Brno I, jako Bedřich Šupčík, náš první olympijský vítěz z Paříže v roce 1924. Vácha, ač o rok mladší, byl považován do značné míry za Šupčíkova učitele. Na pařížských hrách získal dvě bronzové medaile – na kruzích a ve šplhu – v disciplíně, v níž právě Šupčík triumfoval.

Z pera někdejšího trenéra našich gymnastů Františka Erbena zůstalo o Váchovi cenné svědectví. Po mistrovství světa 1926, které se konalo v Lyonu, Erben, před první světovou válkou sám výborný gymnasta, o něm napsal: "Povaha veselá, samorostlá, ale nikoliv lehkomyslná. Je miláčkem sokolského publika. Ale i v cizině mezi cvičenci je velmi oblíben. Je silný, smělý, všestranně nadaný, nejspolehlivější ze všech našich závodníků.“

Dějištěm největšího úspěchu Ladislava Váchy, byl Amsterodam, kde se na konci července a v první polovině srpna roku 1928 konaly IX. letní olympijské hry nové doby. Z našich závodníků byl bezkonkurenčně nejlepší. Za náročnou a precizně provedenou sestavu na bradlech získal s převahou zlatou medaili. Ve cvičení na kruzích podlehl jenom o zlomek bodu Jugoslávci Leonu Štukejlovi, a byl těsně druhý. Další stříbrnou medaili vybojoval jako člen družstva Československa.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2021