Seriál k 150. výročí od vzniku Velké pardubické - 9

Miloš Svoboda

V roce 1946 se Velká pardubická konala po devítileté přestávce způsobené druhou světovou válkou. Dát do pořádku dostihovou dráhu a vůbec celé závodiště nebylo snadné. V době války je nikdo neudržoval, navíc bylo zasaženo bombardováním.

V prvním poválečném ročníku se postavilo na start osm koní. Do cíle se jich dostalo pět, ale pouze vítěz Titan s armádním jezdcem majorem Milošem Svobodou v sedle přešli celý kurz bez jediné chyby. Po Rudolfu Poplerovi se Miloš Svoboda stal druhým československým důstojníkem, který Velkou pardubickou vyhrál.

Mezi veřejností byl po Velké pardubické velký hlad. Navštívilo ji tenkrát 60 000 diváků a řada z nich po skončení dostihu zaplavila dráhu.

Miloš Svoboda si úspěšně vedl, stejně jako právě Popler či Hynek Býček, i v jezdeckých soutěžích. Ve VP startoval 11x. 2x ji vyhrál, 2x byl 2. (1949, 1954), 2x 5. (1947, 1953), 1x 7. (1956). Druhého vítězství dosáhl v roce 1952. S koněm, který se jmenoval – Vítěz. Tehdy vyhrál náš nejslavnější dostih jako poslední čs. jezdecký důstojník. Pak už je komunistický režim doslova rozprášil a VP vyhrávali už jen důstojníci sovětští.

Naposledy startoval Miloš Svoboda ve VP v roce 1956. Její významnou postavou však zůstal dalších čtyřicet let. Jako jeden z největších znalců tohoto dostihu byl jeho zasvěceným kronikářem a popularizátorem. Vydával knížky a v týdnu, který konání VP předcházel, organizoval v Pardubicích hipologické dny. Patřil také k našim největším odborníkům na liverpoolskou Grand National.

Jako prvorepublikový důstojník a armádní jezdec to v komunistickém poúnorovém režimu neměl snadné. Vždy si však dokázal zachovat nadhled a osobní noblesu, jíž se odlišoval od mnoha tehdejších funkcionářů, nejen dostihových.

Miloš Svoboda, rodák z Přelouče, který miloval i atletiku (v mládí byl velmi dobrým skokanem o tyči), zemřel 22. června 1996. 5. prosince 2024 uplyne od jeho narození 111 let.

Petr Feldstein