Z historie MS ve fotbalu – I

Chybět nebudou ani hráči České republiky. Na turnaj pořádaný každé 4 roky se naposledy kvalifikovali před 20 lety. V dosavadních 22 ročnících si nejlépe vedla s 5 tituly Brazílie. Německo a Itálie získaly 4, Argentina 3, Uruguay a Francie 2, Anglie a Španělsko 1 titul. Československo bylo 2x druhé – v letech 1934 a 1962.

1930 Uruguay

Zahajovací světový šampionát se uskutečnil v roce 1930, tedy před 96 lety. Jeho dějištěm byla od 13. do 30. července Uruguay. Všechny zápasy se konaly v hlavním městě země, Montevideu. Zúčastnilo se ho 13 týmů, přičemž ještě dva měsíce před zahájením MS jich bylo pouze 9. V důsledku celosvětové hospodářské krize se nepřihlásilo žádné evropské mužstvo. Náklady na tak dalekou cestu byly v tehdejšá situaci vysoké. Po zásahu předsedy FIFA Julesa Rimeta se však za Atlantik čtyři týmy ze starého kontinentu přece jen vydaly. Byly to reprezentace Francie, Belgie, Jugoslávie a Rumunska. Vedle nich se MS účastnili severoamerické týmy USA a Mexiko, z Jižní Ameriky pak Argentina, Brazílie, Chile, Bolívie, Paraguay, Peru a pořadatelská země MS Uruguay.

Turnaji nepředcházela kvalifikace. Účastníci byli rozděleni do jedné čtyřčlenné a tří tříčlenných skupin. Hrálo se na třech stadiónech – Estadio Pocitos, Estadio Gran Parque Central a Estadio Centenario, chloubě celé země. Postaven byl k příležitosti šampionátu s kapacitou 90 000 diváků. Tehdy se jednalo o největší stadión světa mimo kolébku fotbalu, Anglii. Otevřen byl až 5 dní po zahájení MS.

Hrací systém byl jednoduchý. Vítězové čtyř základních skupin postoupily rovnou do semifinále. Byly jimi Argentina, Jugoslávie, Uruguay a USA. V prvním souboji o postup do finálového utkání vyhrála Uruguay 6:1 nad Jugoslávií, ve druhém porazila Argentina stejným poměrem 6:1 USA.

O první titul světového šampióna se tedy střetly Uruguay a Argentina. V historii MS to byl první a zatím i poslední finálový zápas dvou španělsky hovořících zemí. Rozhodující souboj svedl stejné soupeře jako finále olympijského turnaje v Amsterdamu dva roky předtím. I tentokrát se radovali hráči Uruguaye. Dne 30. července na Estadio Centenario před více než 68 tisíci diváky zvítězili 4:2.

Nejpopulárnějším hráčem šampionátu byl Argentinec Guilermo Stábile, později slavný trenér. Ten se stal nejlepším střelcem MS. V 5 zápasech dal 8 branek.

1934 Itálie

Druhý fotbalový šampionát se konal v Evropě a byl prvním ze dvou nejúspěšnějších v historii čs. kopané. Program MS ve fašistické Itálii (diktátor Mussolini vládl zemi už tucet let) se vešel do dvou týdnů. Proběhl od 27. května do 10. června. Na rozdíl od předcházejícího šampionátu mu předcházela kvalifikace, ve které se o účast na MS ucházelo 32 zemí. Přesně polovina z nich se zúčastnila závěrečného turnaje. 12 jich bylo z Evropy, 3 z obou Amerik, 1 z Afriky. Dosavadní mistr světa Uruguay MS bojkotoval, vzhledem k tomu, že na MS 1930 byly pouze 4 evropské týmy.

Zápasy probíhaly na stadionech osmi italských měst – Říma, Milána, Bologně, Florencie, Turínu, Neapole, Janova a Terstu. Hrály je týmy Rakouska, Belgie, Československa, Francie, Německa, Maďarska, Nizozemska, Rumunska, Španělska, Švédska, Švýcarska, USA, Egyptu, Argentiny, Brazílie a domácí Itálie. Od bojů v základních skupinách se upustilo, turnaj byl od počátku vyřazovací.

Do čtvrtfinále postoupily Itálie (vyřadila 7:1 USA), Španělsko (3:1 Brazílii), Rakousko (3:2 Francii), Maďarsko (4:2 Egypt), Československo (2:1 Rumunsko), Švýcarsko (2:1 Nizozemsko), Německo (5:2 Belgii) a Švédsko (3:2 Argentinu). Do semifinále se probojovala Itálie, která vyhrála 2:1 nad Španělskem v prodloužení, Rakousko, které porazilo 2:1 Maďarsko, Československo po vítězství 3:2 nad Švýcarskem a Německo, jež vyřadilo 2:1 Švédsko.

Semifinálové dvojice byly: Itálie-Rakousko a Československo-Německo. Itálie vyhrála 1:0, Československo 3:1.

Dne 10. července nastoupilo Československo na Stadio Nacionale před 55 000 diváky v Římě proti Itálii v sestavě: František Plánička – Josef Čtyřoký, Ladislav Ženíšek – Rudolf Krčil, Štefan Čambal, Josef Košťálek – Antonín Puč, Oldřich Nejedlý, Jiří Sobotka, František Svoboda, František Junek. Za Italii hrál mj. 24letý útočník Giuseppe Meazza. Po poločase 0:0 vstřelil první branku v 71. minutě náš Antonín Puč. O 10 minut později vyrovnal domácí Raimundo Orsi. V prodloužení dal rozhodující gól Italů Angelo Schiavio. V čs. fotbalistech však zůstal nadlouho, u některých navždy, velmi hořký pocit z neobjektivního rozhodování švédského sudího Ivana Eklinda.

1938 Francie

Třetí fotbalový šampionát se ve Francii konal v dusné atmosféře blížící se druhé světové války. Od 4. do 19. července se ho zúčastnilo 15 zemí. Do kvalifikačních bojů zasáhl i bojkot většiny jihoamerických států, které protestovaly, že MS se podruhé za sebou koná v Evropě. Kvalifikace se neúčastnilp Španělsko, kde probíhala občanská válka. Mezi původně 16 kvalifikovanými účastníky nebylo nakonec Rakousko. Tři a půl měsíce předtím došlo k tzv. anšlusu – připojení země k nacistickému Německu. Někteří Rakušané pak hráli za Německo. Nebyl ale mezi nimi ten nejlepší, Matthias Sindelar, původem Čech, který odmítl za takový tým hrát.

Na závěrečném turnaji byly z Evropy nakonec Belgie, Československo (v kvalifikaci vyřadilo Bulharsko po výsledcích 1:1 a 6:0), Německo, Maďarsko, Nizozemí, Norsko, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Švýcarsko, Itálie (jako obhájce titulu) a Francie (pořadatelská země). Západní polokouli zastupovali pouze Brazílie a Kuba, Asii Nizozemská východní Indie, dnešní Indonésie. Zápasy probíhaly na stadionech v Paříži, Marseille, Štrasburku, Bordeaux, Le Havru, Remeši, Toulouse, Lille, Antibes a Colombes, oblast hlavního města.

Od počátku se hrálo, stejně jako v Itálii, vyřazovacím systémem. Švédsko, které mělo mít za prvního soupeře Rakousko, se stalo čtvrtfinalistou bez boje. Z ostatních osmifinálových zápasů postoupily Itálie (vyřadila Norsko), Francie (vyřadila Belgii), Brazílie (vyřadila Polsko), Maďarsko (vyřadilo Nizozemskou východní Belgii), Švýcarsko (vyřadilo Německo), Kuba (vyřadila Rumunsko) a také tehdy ještě stávající vicemistr světa Československo, které si díky prodloužení, ve kterém dalo všechny branky, poradilo 3:0 s Nizozemím.

Ve čtvrtfinále vyhrála Itálie nad Francií 3:1, Maďarsko nad Švýcarskem 2:0, Švédsko nad Kubou 8:0 a Brazílie vyřadila Československo až v opakovaném zápase 2:1. První skončil i po prodloužení 1:1. Do druhého zápasu nenastoupil se zlomenou rukou František Plánička, ani střelec našeho gólu z prvního utkání Oldřich Nejedlý, který měl zlomenou nohu. Díky Vlastimilu Kopeckému jsme přitom vedli 1:0. V druhém poločase nám jeden z gólů soupeře dal legendární Leonidas.

Finále hrály Itálie, která v semifinále porazila 2:1 Brazílii, a Maďarsko, které deklasovalo 5:1 Švédsko. Titul obhájila Itálie vítězstvím 3:1 nad Maďarskem. Třetí místo patřilo Brazílii, jež vyhrála 4:2 nad Švédskem.

Petr Feldstein