Z historie MS ve fotbalu – II

Chybět nebudou ani hráči České republiky. Na turnaj pořádaný každé 4 roky se naposledy kvalifikovali před 20 lety. V dosavadních 22 ročnících si nejlépe vedla s 5 tituly Brazílie. Německo a Itálie získaly 4, Argentina 3, Uruguay a Francie 2, Anglie a Španělsko 1 titul. Československo bylo 2x druhé – v letech 1934 a 1962.

1950 Brazílie

První MS po roce 1945 se konalo v roce 1950. Dějištěm byla Brazílie, která na posledním šampionátu obsadila 3. místo. Kromě ní, coby pořadatelské země, si účast jako obhájce titulu zajistila Itálie. Po kvalifikačních zápasech a odstoupení některých reprezentací z těchto soubojů i po nich přijeli do Brazílie Mexiko, USA, Bolívie, Chile, Paraguay, Uruguay, Anglie, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Jugoslávie. Československo se nepřihlásilo. Souvislost s tím, že patřilo za železnou oponou, byla zřejmá.

O titul se ucházelo 13 zemí ve dvě čtyřčlenných, jedné trojčlenné a jedné pouze dvojčlenné základní skupině. V první čtyřčlenné bojovala i Anglie, která světu fotbal dala. MS se tedy poprvé účastnila až ve 4. ročníku.

Šampionát se hrál v Riu de Janeiru na nově postaveném stadionu Maracanã, s kapacitou 200 000 diváků, v São Paulu, Belo Horizonte, Portu Alegre, Recife a Curitibě. Vítězové skupin – Uruguay, Brazílie, Švédsko a Španělsko, v tomto pořadí MS i skončilo, postoupili do finálového kola. Tam týmy bojovaly každý s každým.

O Mistrem světa se Uruguay stala podruhé. Získala o bod víc než Brazílie. Vzájemný zápas vyhrála 2:1. Brazílii nebylo nic platné skóre 14:4, zatímco Uruguay ho měla 7:5. Mezi střelci byl nejlepší Brazilec Ademir. Dal 9 gólů.

1954 Švýcarsko

O 4 roky později uspořádalo mistrovství světa od 16. června do 4. července Švýcarsko. V mnoha ohledech byl tento šampionát rekordní. Mj. v celkovém počtu vstřelených gólů, i z toho vyplývajícího průměru dosažených branek na zápas. Účast měla zajištěnou reprezentace pořádající země a minulý mistr světa Uruguay. 11 ze 14 zbývajících míst patřilo Evropě, 2 Americe, 1 Asii. Kvalifikovaly se Rakousko, Belgie, Československo, Anglie, Francie, Maďarsko, Itálie, Skotsko, Turecko, NSR, Jugoslávie. Brazílie, Mexiko a Jižní Korea.

Šampionát probíhal v Bernu, Basileji, Lausanne, Ženevě, Luganu a Curychu. Z každé z čtyřčlenných skupin postoupily dva týmy do čtvrtfinále. Mužstva v nich sehrála jen dva zápasy.

Československo bylo ve 3. skupině a oba jeho výsledky byly smutné. I když porážka s dvojnásobným mistrem světa Uruguayi 0:2 se dala očekávat a byla svým způsobem milosrdná. Punc našim výkonům onoho 19. června dal debakl s Rakouskem. Prohráli jsme 0:5. Tři góly nám vstřelil Erich Probst, dva Ernst Stojaspal. Celkový dojem příliš nezmírnil ani fakt, že oba naši soupeři pak bojovali o účast ve finále, a že na šampionátu obsadili 3. (Rakousko) a 4. místo.

Ve čtvrtfinálových zápasech vyhrálo Západní Německo 2:0 nad Jugoslávií, Rakousko kuriózním poměrem branek 7:5 nad Švýcarskem, Maďarsko 4:2 nad Brazílií a Uruguay 4:2 nad Anglií. V semifinále porazilo Západní Německo 6:1 Rakousko a Maďarsko Uruguay 4:2 po prodloužení.

Ve finále byli favority Maďaři s jedenáctkou, v níž byli i tak skvělí hráči jako Gyula Grosics, József Bozsik, Ferenc Puskás, Sándor Kocsis, Zoltán Czibor, Nándor Hidegkuti. Přesto tým, jehož trenérem byl legendární Gusztav Sebes, prohrál se západními Němci 2:3. Ti se tak stali mistry světa. Trénoval je neméně slavný Sepp Herberger. I v tomto týmu byla velká jména – bratři Fritz a Otmar Walterové. Helmut Rahn, Herbert Erhardt, Josef Posipal, Hans Schäfer.

Suverénně nejlepším kanonýrem byl Maďar Sándor Kocsis, autor 11 gólů.

1958 Švédsko

V této skandinávské zemi, a ve Skandinávii vůbec, probíhal závěrečný turnaj 6. MS od 8. do 29. června prvně a dosud naposledy. Automaticky se ho účastnily vítězové toho minulého, NSR, a reprezentanti pořádajícího Švédska. Z kvalifikačních zápasů postoupily Mexiko, Argentina, Brazílie, Paraguay, Rakousko, Československo, Anglie, Francie, Maďarsko, Severní Irsko, Skotsko, Sovětský svaz, Wales a Jugoslávie. Československo se kvalifikovalo ze čtvrté skupiny, kde byly i NDR a Wales. Wales se ale na MS dostal nakonec také – po dodatečném zápasu s Izraelem.

Hrálo se ve 12 městech – Stockholmu, Göteborgu, Malmö, Helsingborgu, Edskilstuně, Norrköpingu, Sandvikenu, Uddevalle, Borau, Halmstadu, Örebro a Västeråsu. V základní skupině nám los přiřkl dosavadního mistra světa NSR, Severní Irsko a Argentinu. Po nečekané porážce 0:1 se Severním Irskem jsme remizovali 2:2 s NSR, a impozantně vyhráli 6:1 nad Argentinou. Branku jsme navíc dostali z penalty. Získali jsme, stejně jako Severní Irsko, 3 body. To mělo celkové skóre 4:5, my 8:4, ale o postupu rozhodoval vzájemný zápas.

Ve čtvrtfinále vyhrála Brazílie nad Walesem 1:0, Francie nad Severním Irskem 4:0, Švédsko nad Sovětským svazem 2:0 a NSR nad Jugoslávií 1:0. Semifinále Brazílie – Francie skončilo 5:2, Švédsko – NSR 3:1. Ve finále porazili Brazilci Švédy také 5:2 a stali se poprvé mistry světa. O 3. místo vyhrála Francie nad NSR 6:3.

V týmu vítězů hrál i 17letý Pelé, autor 6 gólů. Nejlepším střelcem byl Francouz Just Fontaine se 13 brankami. Tolik jich na MS předtím ani potom nikdo nedal.

Na čs. soupisce byli mj. Ladislav Novák, Josef Masopust, Svatopluk Pluskal, Ján Popluhár, Adolf Scherer, Viliam Schrojf. Jejich čas přišel o 4 roky později.

1962 Chile

7. MS zůstane pro nás navždy spojeno s 2. místem Československa. Probíhalo za účasti nejlepších týmů planety. Jde o největší úspěch našeho fotbalu. Přitom po mizerných výkonech před odletem neměli mít naši na šampionátu žádné naděje.

Závěrečný turnaj se po 32 letech přesunul opět do Jižní Ameriky, do Chile. Jistou účast měli obhájci titulu Brazilci a tým pořadatelské země. Po strašlivém zemětřesení ve Valdivii v létě 1960 se hrálo na čtyřech místech země (oproti původně plánovaným osmi): na Estadio National v hlavním městě Santiago de Chile, na Estadio Sausalito ve Viña del Mar, na Estadio Braden Copper Co. v Rancague a na Estadio Carlos Dittborn v Arice. Z kvalifikace postoupily Mexiko, Argentina, Kolumbie, Uruguay, Československo, Bulharsko, Anglie, Maďarsko, Itálie, Sovětský svaz, Španělsko, Švýcarsko, NSR a Jugoslávie. Československo soupeřilo v kvalifikaci se Skotskem a Irskem. Tři zápasy jsme vyhráli, jeden prohráli. O postup museli naši bojovat v dalším zápase se Skoty v Bruselu. Ten vyhráli 4:2.

V základní skupině MS měl čs. tým soupeře, který nedával vyhlídky na postup. Mistra světa Brazílii, Španělsko a Mexiko. Snad jen proti Mexiku jsme mohli uspět. Bylo to ale jinak. Prohráli jsme pouze v našem posledním skupinovém zápasu právě s Mexikem 1:3. Předtím jsme porazili 1:0 Španělsko a remizovali 0:0 s Brazílii. To k postupu stačilo. Byli jsme mezi osmi nejlepšími.

Ve čtvrtfinálovém duelu nás čekalo Maďarsko. Vyhráli jsme 1:0 brankou Adolfa Scherera už ve 13. minutě a postoupili mezi čtyři nejlepší týmy světa. SSSR podlehl Chile 1:2, NSR Jugoslávii 0:1, Brazílie porazila 3:1 Anglii. O postup do finále jsme porazili Jugoslávii. K dosavadním dvěma brankám na šampionátu přidali naši hráči tři. Vyhráli jsme 3:1 dvěma brankami Scherera a jedním gólem Josefa Kadraby. Brazílie si poradila s Chile 4:2.

Finále tedy bylo Brazílie – Československo. Náš tým do něj nastoupil bez bázně a hany. Stejně jako gólem Antonína Puče o 28 let dříve s Itálií jsme se ujali vedení 1:0 brankou Josefa Masopusta. Nakonec jsme však 1:3 Brazilcům podlehli. Na naší porážce se podepsal nejistý výkon brankáře Viliama Schrojfa, který byl ovšem v předcházejících zápasech fantastický, zranění do té doby bezchybného obránce Jana Lály, který proto nemohl nastoupit, a rozhodčí Nikolaj Latyšev ze SSSR, jenž nenařídil penaltu za ruku Brazilců v jejich pokutovém území.

Brazílie, za kterou mj. hráli Gilmar, Djalma a Nilton Santosové, Garrincha, Didi, Vavá, Zagalo a také Pelé, jenž se ve skupinovém zápasu s Československem zranil a pak už v sestavě nebyl, se stala mistrem světa podruhé. V zápase o 3. místo vyhrálo Chile nad Jugoslávií 1:0.

Našimi hrdiny byli všichni, kteří na MS na hřišti účinkovali: Viliam Schrojf, Jan Lála, Ján Popluhár, Ladislav Novák, Svatopluk Pluskal, Andrej Kvašňák, Josef Masopust vyhlášený na konci roku nejlepším hráčem Evropy, Jozef Štibrányi, Adolf Scherer, Josef Kadraba, Josef Jelínek, Tomáš Pospíchal, Jozef Adamec, Václav Mašek. I trenér Rudolf Vytlačil, mág a psycholog od boha.

A král střelců? Šest jich dalo 4 góly – Brazilci Garrincha a Vavá, Chilan Lionel Sánchez, Maďar Flórián Albert, Sovět Valentin Ivanov a Jugoslávec Dražan Jerkovič.

Petr Feldstein