Z historie MS ve fotbalu – III

Chybět nebudou ani hráči České republiky. Na turnaj pořádaný každé 4 roky se naposledy kvalifikovali před 20 lety. V dosavadních 22 ročnících si nejlépe vedla s 5 tituly Brazílie. Německo a Itálie získaly 4, Argentina 3, Uruguay a Francie 2, Anglie a Španělsko 1 titul. Československo bylo 2x druhé – v letech 1934 a 1962.

1966 Anglie

Čtyři roky po našem úspěchu v Chile se kolébka fotbalu Anglie dočkala pořadatelství 8. MS v kopané. Proběhlo od 11. do 30. července. Hrálo se na osmi stadionech. Domácí odehráli všechny své zápasy ve svatostánku fotbalu ve Wembley. Dějišti dalších utkání byly White City v Londýně, Old Trafford v Manchesteru a arény v Birminghamu, Liverpoolu, Sheffieldu, Sunderlandu a v Middlesbrough. Z výstavy pořádané řadu měsíců před MS zmizela trofej pro vítěze, Pohár Julesa Rimeta. V březnu ji však pod keři jednoho londýnského parku vyčenichal pes Pickles.

Československo mezi účastníky nebylo. V kvalifikaci, do níž se přihlásilo rekordních 70 zemí, mělo za soupeře postupující Portugalsko, za nímž obsadilo druhé místo, a dále Rumunsko a Turecko.

16 kvalifikovaných mužstev bylo rozděleno do 4 základních skupin. Z první postoupily Anglie a Uruguay (vypadly Francie a Mexiko), z druhé SRN a Argentina (vypadly Španělsko a Švýcarsko), z třetí Portugalsko a Maďarsko (vypadly Brazílie a Bulharsko), ze čtvrté SSSR a Severní Korea (vypadly Itálie a Chile). Šokem bylo vítězství Maďarska nad obhájcem prvenství Brazílií a Severní Korey nad Itálií.

Ve čtvrtfinále vyhrála Anglie nad Argentinou 1:0, Portugalsko nad Severní Koreou 5:3, SRN nad Uruguayi 4:0 a SSSR nad Maďarskem 2:1. Semifinále skončily vítězstvím SRN nad SSSR 2:1 a Anglie rovněž 2:1 nad Portugalskem. O 3. místo vyhrálo Portugalsko nad SSSR 2:1.

Žádný zápas se do té doby nemusel prodlužovat. To ale neplatilo o finále Anglie-SRN 30. července. Po 90 minutách skončilo 2:2. Za tým pořádající země dali branky Geoff Hurst a Martin Peters. Za SRN vstřelil první gól zápasu Helmut Haller, minutu před koncem základní hrací doby vyrovnal Wolfgang Weber. O tom, že mistrem světa bude poprvé a dosud naposledy Anglie, rozhodl svými dalšími dvěma brankami ve 101. a 119. minutě Hurst, dosud jediný hráč, jenž ve finále MS skóroval 3krát. Prostřední, vlastně vítězná branka, ale asi nebyla. Po Hurstové střele se míč odrazil od břevna dolů na brankovou čáru a zpět do pole. Celým objemem ji nejspíš nepřešel. Švýcarský rozhodčí Gottfried Dienst však uznal gól.

Nejlepším střelcem byl Portugalec Eusébio s 9 brankami. 25letý Pelé dal při vyřazení Brazílie v základní skupině pouze jeden gól.

1970 Mexico

Sedmnáct měsíců po LOH 1968 byla nejjižněji položená severoamerická země dějištěm další velké sportovní události. 9. ročník MS ve fotbalu se tu konal od 31. května do 21. června na stadionech v Mexiko City, Guadalajaře, Pueblu, Toluce a Leónu. Z kvalifikace na závěrečný turnaj šampionátu se probojovalo 14 zemí: Belgie, Bulharsko, Itálie, Československo, Rumunsko, SSSR, Švédsko, SRN, Izrael, Maroko, Salvador, Brazílie, Peru a Uruguay. Další dvě, pořádající Mexiko a obhájce titulu Anglie, se účastnily automaticky.

Československo postoupilo na MS z 1. místa v kvalifikační skupině. Mělo v ní tři soupeře – Maďarsko, Dánsko a Irsko. Protože se týmu dařilo, odjížděla čs. výprava do Mexika, v němž naši olympionici nedlouho předtím získali 13 medailí, s optimismem. Přestože nás v základní skupině čekali nejtěžší soupeři – Brazílie, mistr světa 1958 a 1962, a Anglie, mistr světa z roku 1966. A k tomu ještě nevyzpytatelné Rumunsko. S Brazílii jsme prohráli 1:4, přestože jsme v 11. minutě vedli brankou Ladislava Petráše, s Rumunskem 1:2, i když stejný hráč dal v 5. minutě první branku zápasu a o vítězství Rumunů rozhodla až penalta Anglií (postoupila s neporaženou Brazílií) jsme podlehli 0:1. Jediný gól zápasu nám dala rovněž z penalty.

Ze zbývajících tří skupin si účast ve čtvrtfinále zajistili SSSR a Mexiko (na úkor Belgie a Salvadoru), Itálie a Uruguay (na úkor Švédska a Izraele), SRN a Peru (na úkor Bulharska a Maroka).

Do semifinále se probojovala Uruguay, vyhrála nad SSSR 1:0 v prodloužení, Brazílie, která porazila 4:2 Peru, Itálie po vítězství 4:1 Mexiko. V dalším prodloužení oplatila SRN v repríze finále 1966 porážku Anglií poměrem 3:2

Semifinále měla jedno jihoamerické a jedno evropské obsazení: Brazílie vyhrála 3:1 nad Uruguayí, Itálie 4:1 nad SRN. Poražení semifinalisté se 20. června utkali o 3. místo, v němž Uruguay podlehla SRN 0:1. O den později ve finále šampionátu nedali Brazilci Italům šanci. Vyhráli 4:1 a stali se po třetí mistry světa.

Nejlepším střelcem byl Gerd Müller ze SRN, který nasázel 10 gólů. Pelé dal 4 a s Anatolijem Byšovcem ze SSSR se dělil o 4. místo.

1974 SRN

Jubilejní 10. MS uspořádala Spolková republika Německo od 13. června do 7. července. Závěrečného turnaje se účastnilo opět 16 zemí. Pořadatelská SRN ani mistr světa 1970 Brazílie o to usilovat nemusely. Ostatních 14 vzešlo z kvalifikace.

V ní mělo ČSSR za soupeře Skotsko a Dánsko. S Dány v Kodani remizovala 1:1, v Praze je rozdrtila 6:0. V Bratislavě jsme 1:0 vyhráli nad Skoty. O tom, že na MS nepojedeme, rozhodl předcházející zápas s nimi v Glasgow. Hostitelé vyhráli 2:1. Měli jsme však velmi dobrý tým, což se za 2 roky potvrdilo. Většina čs. hráčů byla v mužstvu, které se v roce 1976 v Bělehradu stalo mistrem Evropy.

Šťastnější, pokud jde o MS, byli vedle Skotska z evropského kontinentu i druhý německý stát NDR, dále Bulharsko, Itálie, Nizozemsko, Polsko, Švédsko, Jugoslávie, jihoamerické země Argentina, Chile, Uruguay, a také Austrálie, Haiti Severní Ameriky, a z Afriky Zair, resp. Zaire, dnešní Demokratická republika Kongo.

Hrálo se v 9 městech: v tehdejším Západním Berlíně, Dortmundu, Hamburku, Düsseldorfu, Frankfurtu nad Mohanem, Gelsenkirchenu, Hannoveru, Mnichově a Stuttgartu. Z první základní skupiny postoupily do rovněž čtyřčlenné čtvrtfinálové oba německé státy, NDR a SRN, přičemž NDR ji vyhrála. Vyřazeny byly Chile a Austrálie. Z druhé si čtvrtfinálovou skupinu zajistily Jugoslávie a Brazílie, neuspěly Skotsko a Zair, ze třetí Nizozemsko a Švédsko na úkor Bulharska a Uruguaye, a ze čtvrté Polsko a Argentina. Proti očekávání vypadla Argentina a také outsider Haiti.

V dalším průběhu MS zůstaly ve hře SRN, Polsko, Nizozemsko a Brazílie. Týmy na druhém místě těchto skupin se utkaly o třetí místo, vítězové o titul mistra světa. Dne 6. července podlehla Brazílie v boji o bronz nečekaně Polsku 0:1. Jediný gól dal v 76. minutě Grzegorz Lato, nejlepší střelec šampionátu.

Finále Nizozemsko – SRN se hrálo 7. července na olympijském stadiónu v Mnichově. Ve 2. minutě skóroval z penalty Nizozemec Johan Neeskens, ve 25. vyrovnal rovněž z penalty Paul Breitner. O tom, že tým SRN se po 20 letech stane podruhé mistrem světa, rozhodl na konci 1. poločasu, ve 43. minutě, Gerd Müller. Byl to jeho 4. gól na tomto MS. Celkem jich na světových šampionátech dal tehdy rekordních 14.

Petr Feldstein