Z historie MS ve fotbalu – IV

Chybět nebudou ani hráči České republiky. Na turnaj pořádaný každé 4 roky se naposledy kvalifikovali před 20 lety. V dosavadních 22 ročnících si nejlépe vedla s 5 tituly Brazílie. Německo a Itálie získaly 4, Argentina 3, Uruguay a Francie 2, Anglie a Španělsko 1 titul. Československo bylo 2x druhé – v letech 1934 a 1962.

1978 Argentina

48 let po prvním šampionátu se pořadatelství dočkala Argentina. 11. MS se konalo od 1. do 25. června a bylo poznamenáno tím, že v zemi vládla vojenská junta zneužívající šampionát ke své propagandě a legitimizaci.

Argentina měla účast jako pořadatel zajištěnou, stejně jako SRN, mistr světa 1974. Z kvalifikace postoupilo dalších 14 zemí. Z Evropy Rakousko, Francie, Maďarsko, Itálie, Nizozemsko, Polsko, Skotsko, Španělsko, Švédsko, z Jižní Ameriky Brazílie a Peru, ze Severní Ameriky Mexiko, z Asie Irán a z Afriky Tunisko. Československo, mistr Evropy 1976, se ani tentokrát na MS nedostalo. Opět jsme ztroskotali na Skotsku, které bylo v kvalifikační skupině naším konkurentem spolu s Walesem. Dvakrát jsme vyhráli, dvakrát prohráli, což bylo málo. Skotové získali o 2 body více.

Zápasy na MS probíhaly na stadionech River Plate a Josého Amalfitaniho v hlavním městě Buenos Aires, na olympijském stadionu v Cordobě, na Stadionu MS v Mar del Plata, na Centrálním stadionu v Rosariu a na Městském stadionu v Mendoze. Šampionát byl strukturován tak, že opět byly, tak jako při MS 1974, dvě skupinové fáze – 4 základní a 2 čtvrtfinálové. Ze základních postoupily Itálie a Argentina (vypadly Francie a Maďarsko), Polsko a SRN (vypadly Tunisko a Mexiko), Rakousko a Brazílie (vypadly Španělsko a Švédsko), Peru a Nizozemsko (vypadly Skotsko a Írán).

Čtvrtfinálové skupiny vyhrálo Nizozemsko před Itálií (na úkor SRN a Rakouska) a Argentina před Brazílií (na úkor Polska a Peru).

Itálie a Brazílie, které obsadily v těchto skupinách druhá místa, se utkaly o celkové 3. místo. Brazílie zvítězila 2:1.

Finále Argentina – Nizozemsko probíhalo o den později, 25. června, rovněž na stadionu River Plate a muselo se prodlužovat. V normálním čase skončilo 1:1 brankami domácího Maria Kempese a Dicka Naningy. V 30 minutách navíc skórovali už jen Argentinci – znovu Kempes a po něm Daniel Bertoni. Utkání tak skončilo 3:1 a pořadatelská země se radovala ze svého prvního světového titulu.

I z prvenství v tabulce střelců. 6 gólů na šampionátu dal hráč, který rozhodl i finále – Mario Kempes.

1982 Španělsko

12. šampionát se konal na Pyrenejském ostrově. MS poprvé hostilo Španělsko. Země, kde se narodilo mnoho vynikajících fotbalistů, ale která závěrečný turnaj do té doby nevyhrála. Fanoušci věřili, že se to na domácí půdě jejich hráčům povede.

Od 13. června do 11. července se zápasy hrály na 16 stadionech. Byly jimi i ty nejslavnější: Camp Nou v Barceloně a Santiaga Bernabéua v Madridu. Obě města poskytla ještě po jedné další aréně. MS probíhalo i v Seville, Elche, Valencii, Bilbau, Gijónu, Malaze, Zaragoze, Coruně, Vigu, Alicante, Valladolidu a Oviedu.

Mezi 24 týmy, což byla rekordní novinka, měly jistou účast domácí Španělsko a mistr světa 1978 Argentina. Na MS se probojovalo i Československo. Z kvalifikační skupiny postoupilo se SSSR. Zbývající dvacítku zemí tvořily Rakousko, Francie, Anglie, Belgie, Maďarsko, Itálie, Severní Irsko, Polsko, Skotsko, SRN, Jugoslávie, Brazílie, Chile, Peru, Salvador, Honduras, Kuvajt, Kamerun, Alžírsko a Nový Zéland. Posledních 5 týmů hrálo na MS poprvé.

Také na tomto šampionátu se praktikoval systém dvoukolových skupin. Základních bylo šest po 4 účastnících a hrály v nich každý s každým. Z první postoupily Polsko a Itálie, z druhé SRN a Rakousko, z třetí Belgie a Argentina, ze čtvrté Anglie a Francie, z páté Severní Irsko a Španělsko, z šesté Brazílie a Sovětský svaz. Československo zůstalo s dalšími 11 zeměmi (Kamerun, Peru, Alžírsko, Chile, Maďarsko, Salvador, Kuvajt, Jugoslávie, Honduras, Skotsko a Nový Zéland) mezi těmi, pro něž MS skončilo. Dvě remízy ve čtvrté skupině, obě 1:1, s Kuvajtem a Francií a porážka 0:2 s Anglií na další účinkování na MS nestačily.

12 postupujících potom bojovalo ve 4 skupinách po 3 členech. Opět každý s každým. Jejich vítězi se staly Polsko, SRN, Itálie a Francie. Tyto týmy postoupily do vyřazovací fáze, kde Itálie porazila 2:0 Polsko a SRN po remíze 3:3 v normálním čase vyhrála po prodloužení nad Francií 5:4. 3. místo patřilo Polsku, které porazilo Francii 3:2.

Podruhé v historii získala titul mistra světa Itálie. Vyhrála nad SRN 3:1. Nejlepším střelcem byl Ital Paolo Rossi. Dal 6 gólů, o jeden více než hráč SRN Karl-Heinz Rummenigge.

1986 Mexico

Dějištěm 13. MS, resp. jeho závěrečného turnaje, měla být Kolumbie. Ta však nebyla organizačně schopna zajistit, že šampionát bude mít 24, nikoli 16 účastníků. Což v r. 1974, kdy byla vybrána jako hostitel, ještě platilo. Pořádání se proto 16 let po MS 1970 znovu ujalo Mexiko.

Konalo se od 31. května do 29. června. Kromě domácího týmu a posledního mistra světa Itálie se na ně z kvalifikace probojovalo 22 zemí: Belgie, Bulharsko, Dánsko, Anglie, Francie, Maďarsko, Severní Irsko, Polsko, Portugalsko, Skotsko, Sovětský svaz, Španělsko, SRN, Irák, Jižní Korea, Alžírsko, Maroko, Kanada, Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay. Nováčky byly týmy Dánska, Iráku a Kanady. Čs. tým obsadil v kvalifikační skupině mezi 5 účastníky nepostupové 4. místo za SRN, Portugalskem a Švédskem.

Hrálo se na dvanácti místech. Mj. na Aztéckém a Olympijském stadiónu v Mexiko City, na Jaliscu v Guadalajaře, Toluce v Toluce, Nou Campu v Leónu, Cuauhtémocu v Pueble. Ze základních skupin postoupily do vyřazovací fáze Argentina, Itálie, Bulharsko, Mexiko, Paraguay, Belgie, SSSR, Francie, Brazílie, Španělsko, Dánsko, SRN, Uruguay, Maroko, Anglie a Polsko.

Z osmifinále se dál probojovaly Argentina, Anglie, Španělsko, Belgie, Brazílie, Francie, SRN a Mexiko.

Ve čtvrtfinále vyhrála Argentina nad Anglií 2:1. První gól zápasu dal Diego Maradona rukou, sudí Ali Bennaceur z Tuniska ho však uznal. Do fotbalových dějin tato událost vešla jako „boží ruka“. Za 4 minuty vstřelil Maradona další branku, teď už regulérní.

V semifinále porazila Argentina 2:0 Belgii, 2x opět skóroval Maradona. Francie podlehla také 0:2 SRN. O 3. místo hrály Belgie-Francie. V normálním čase skončil zápas 2:2. V prodloužení přidala Francie další 2 branky, a vyhrála 4:2.

Ve finále na Aztéckém stadiónu vyhrála Argentina nad SRN 3:2 a podruhé se stala mistrem světa. Zápas rozhodl 6 minut před koncem Jorge Burruchaga.

Petr Feldstein