Na jaře v Paříži (1955)

Na konci března roku 1955 stojí na startu pařížského přespolního Běhu L’Humanité několik desítek předních evropských běžců. Mezi nimi i naši – 32letý Emil Zátopek, čtyřnásobný olympijský vítěz, a o 9 let mladší Ivan Ullsperger.

Také například Vladimír Kuc ze SSSR, který o několik měsíců dříve, v závodě, jehož se oba Čechoslováci také účastnili, vytvořil v Praze na Strahově světový rekord na 5 km.

Začátek jara je v Paříži chladný, teď však od rána svítí slunce. Trať dvoukilometrového okruhu, který musí běžci absolvovat pětkrát, pod dlouho očekávanými paprsky měkne. Řada favoritů proto zůstává pozadu. V hloubi pole se už na počátku druhého okruhu s rozbláceným terénem těžce potýká i Kuc.

V čele se utváří čtyřčlenná skupinka. Z hlediska malé československé výpravy má sympatické složení: Zátopek, Ullsperger, Polák Jerzy Chromik, Maďar László Kovács

Po několika minutách z ní uniká lehkonohý Chromik. Jeho náskok narůstá až na 80 metrů. Ivan Ullsperger vyzývá svého staršího a mnohem slavnějšího druha k tomu, aby se pokusili Chromika dohonit. Zátopek však kroutí hlavou. Tvrdí, že je ještě čas.

Chromik se však oběma i Kovácsovi dál vzdaluje. A na Emila Zátopka, hrdinu letních olympijských her 1952, doléhá krize. Není schopen zrychlit, není schopen Polákův náskok začít snižovat. Ullsperger však ano. Odpoutává se od Zátopka i od malého Maďara. Vydává se za Chromikem a slyší přitom, jak Emil za ním volá: „Ivánku, utíkej!“

Poslední okruh, do cíle chybí jen málo. Vyčerpaný Chromik vede sotva o 10 metrů. Jenže i Ullsperger je se silami u konce. Není schopen dostat se k Chromikovi blíž.

Je tu ale ještě Zátopek, který dávno překonal své těžké chvíle. Koncentrovaný na finiš, kterým rozhodl už tolikrát, Ullspergera i Chromika předbíhá. V neoficiálním mistrovstvím Evropy v přespolním běhu pro rok 1955 před Chromikem a Ullspergerem vítězí.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2020