Na začátku byly Antverpy

V roce 1970 Kanada po roztržce s mezinárodní federací nejenže neuspořádala mistrovství světa, ale přerušila styky s evropským hokejem. Brzy se však ukázalo, že kanadská “ splendid isolation” by vyla k neprospěchu nejen kanadského, ale i světového hokeje.

Kanaďané si však byli dobře vědomi, že proti nejlepším evropským týmům by už nevystačili s amatérskými týmy, byť sestavenými z nejlepších hráčů země jako v době pátera Davida Bauera. Na scénu museli chtě nechtě přijít profesionálové, právě oni měli světu dokázat, že jsou nejlepší. Jak to dopadlo, si příznivci hokeje asi pamatují. Tým Kanady 1972 vyhrál sérii osmi utkání s reprezentanty SSSR nejtěsnějším rozdílem. Na závěr turné do Evropy se tehdy zastavili v Praze a proti našemu reprezentačnímu družstvu, jež drželo v té době titul mistra světa, uhráli remízu 3:3, když vyrovnávací branku mužstva vstřelila v power play pár sekund před koncem zápasu.

Tehdy to byl výběr nejlepších hráčů z NHL, opravdový výkvět kanadského hokeje. O dva roky později si do Evropy vrátili nejlepší hráči ligy WHA. V utkáních s hokejisty SSSR neuspěli, s našimi reprezentanty prohráli v Praze 1:3.

To bylo také jen v těchto dvou případech, kdy jsme Kanaďany na našem ledě od roku 1969 uviděli. Jestliže nyní, v předvečer mistrovství světa a Evropy ve Vídni, nastupují Kanaďané proti mužstvu ČSSR ke dvěma přípravným zápasům, vítáme v Praze mužstvo, jež by mělo být na šampionátu jedním z nejvážnějších soupeřů našich hokejistů na cestě za obhajobou titulů mistral světa. Tím spíš je pro nás výhodné, že budeme mít příležitost ověřit si v nadcházejících přátelských zápasech sílu soupeře.

Start Kanaďanů v Praze je však příležitostí k zavzpomínání. Hovořit o významu kanadského hokeje pro vývoj této hry u nás by bylo nošením dříví do lesa. “Kanada” k nám přišla na počátku století, organizačně se u nás hokej začal hrát v roce 1908, kdy také vznikl Český hokejový svaz. Však také za rok oslavíme naše hokejové sedmdesátiny. Už před první světovou válkou u nás hráli kanadští hokejisté, ale spíš nás hokej učili. Že však byli naši “hokejoví mušketýři” učenlivými žáky, to se potvrdilo velmi brzy, tituly mistrů Evropy nedaly na sebe dlouho čekat. Na Kanaďany jsme však ještě moc nestačili.

První oficiální utkání Československo – Kanada se uskutečnilo v rámci olympijského turnaje v Antverpách v roce 1920. Prohráli jsme 0:15! Čtyři roky poté se uskutečnil první hokejový turnaj v rámci I. zimních olympijských her v Chamonix. Utkání Kanada - Československo skončilo katastrofálním výsledkem 30:0 v náš neprospěch. A ještě o pět let později jsme s Kanaďany prohráli v Berlíně 1:14.

Začátky tedy byly víc jak krušné. Ale už v roce 1931 v Praze jsme hráli poprvé s Kanadou bez branek 0:0, což byl dlouhá léta náš nejčestnější výsledek ve vzájemném měření sil. Dvouciferné prohry jako v prvních třech zápasech jsme však už nezaznamenali.

V roce 1948 na zimních olympijských hrách ve Sv. Mořici bojovali naši s Kanadou jako rovný s rovným, utkání skončilo 0:0 a náš soupeř získal zlaté olympijské medaile jen díky tomu, že měl lepší skóre. A o rok později, na mistrovství světa 1949 ve Stockholmu jsme Kanadu poprvé v historii porazili 3: 2. Výsledek si naši ještě zopakovali po MS při přátelském utkání v Praze.

Trvalo tedy plných 28 let, než jsme dokázali v oficiálních mezistátních zápasech zvítězit nad reprezentanty země javorového listu. A tento fakt dostatečně dokumentuje, jaké měli Kanaďané výsadní postavení.

Zajímavé ovšem je, že jsme dalších deset let čekali na další vítězství. Až v roce 1959 při mistrovství světa v Praze, jásala do posledního místečka zaplněná Pražská Štvanice nad vítězstvím československého mužstva 5:3. Byl to tehdy nádherný, nezapomenutelný zápas, plný dramatických zvratů, zakončený golem Mirka Vlacha při kanadském power play. Tohle vítězství mělo tehdy u nás dvojnásobnou cenu, protože nám otevřelo cesto k bronzovým medailím z MS.

To bylo ovšem ještě v době, kdy Kanaďanům stačilo vysílat do Evropy na šampionáty přední amatérská klubová družstva a ta se málokdy vracela bez vavřínů. Prudký výkonnostní vzestup především sovětského hokeje učinil tečku za touto praxí. Na scénu přišel David Bauer a jeho výběry nejslepějších amatérů. Ty však už neměly úspěch. Naši hokejisté dokonce v roce 1965 na mistrovství světa v Tampere rozdrtili Kanadu 8:0, což je v historii vzájemných styků náš nejvyšší vítězství.

Nyní tedy čeká naše hokejisty už podruhé v této sezóně měření sil s vybraným týmem kanadských profesionálů. Poprvé to bylo na Kanadském poháru, který přinesl našem hokeji velký a zasloužený úspěch. Připomeňme si, že dosud bylo sehráno 87 mezinárodních utkání Československo – Kanada. Ve 29 střetnutích zvítězili naši, čtrnáct jich skončilo nerozhodně. 44krát byli úspěšní Kanaďané. Skóre je aktivní ve prospěch Kanaďanů 320:210.

Program, ČSSR/USA/KANADA/ŠVÉDSKO, 1977