Slavnostní průvody sportovců se uskuteční ještě v dalších třech italských městech – Cortině d´Ampezzo, Predazzu a Livignu. I tam budou totiž olympijské soutěže probíhat.

Projděme se předcházející historií zimních her, které se poprvé uskutečnily více než před jedním stoletím. V roce 1924.

Svatý Mořic 1948 a Oslo 1952

Páté ZOH se konaly 12 let po těch předcházejících v Garmisch-Partenkirchenu, Ty se uskutečnily 3 roky předtím, než hitlerovské Německo rozpoutalo druhou světovou válku, jež v Evropě skončila v květnu 1945. Koncem ledna 1948 se sportovci sešli na prvních poválečných hrách. Byly zimní a proběhly Svatém Mořici. Toto švýcarské zimní středisko bylo znovu vybráno proto, že bylo možné využít všech míst, na nichž měly hry probíhat. Z účasti byly vyloučeny Německo a Japonsko pro svou roli v nedávno skončeném válečné konfliktu, jemuž padlo za oběť 72 milionů lidí. O 4 roky později však na dalších ZOH v Oslu už obě tyto země byly.

O medaile zápolilo od 30. ledna do 10. února téměř 670 závodníků z 28 zemí na sportovištích, která se všechna včetně hokejového nacházela pod širým nebem. Čs. hokejisté, mistři světa 1947 (i když bez účasti Kanady), byli na zimních hrách hrách naší největší nadějí. Turnaj byl, stejně jako v minulosti, i mistrovstvím světa a mistrovstvím Evropy. Účastnilo se ho 9 států, jejichž reprezentační výběry hrály systémem každý s každým.

Hokejisté Československa, za něž o olympijské, světové i evropské medaile bojovalo 17 hráčů z jiné generace (výjimkou byl pouze Ladislav Troják)) než na ZOH tucet let předtím, si vedli skvěle. Z 8 zápasů 7 vyhráli a 1x, s Kanadou, kolébkou hokeje, remizovali 0:0. V konečném pořadí to znamenalo stříbrnou olympijskou medaili, stříbrnou medaili z MS a zisk titulu mistrů Evropy. O naši druhou a dosud nejcennější trofej ze ZOH vůbec se zasloužili brankáři Bohumil Modrý a Zdeněk Jarkovský, obránci Miroslav Sláma, Přemysl Hainý, Miloslav Pokorný, Josef Trousílek, Oldřich Zábrodský, Vilibald Šťovík, a útočníci Vladimír Zábrodský, Stanislav Konopásek, Jaroslav Drobný (v r. 1954 vyhrál tenisový Wimbledon), Václav Roziňák, Karel Stibor, Augustin Bubník, Ladislav Troják, Vladimír Bouzek a Vladimír Kobranov. Trenérem byl Mike (Matěj) Buckna, rodák z Kanady, ale syn slovenských rodičů. Náš tým porazil 7:1 Švýcarsko, kteří získali olympijský bronz, 4:3 USA (jejich výsledky se však do hodnocení olympijského turnaje nezapočítávaly), 6:3 Švédsko, 11:4 Velkou Británii, obhájce zlata z Ga-Pa, 13:1 Polsko, 17:3 Rakousko a 22:3 Itálii. Vladimír Zábrodský, vůdčí osobnost týmu, byl s 22 brankami nejlepším střelcem turnaje.

Krasobruslařskou soutěž žen, samozřejmě už bez Norky Sonji Henie, která tehdy už uzavírala i svou kariéru hollywoodské hvězdy, vyhrála 19letá Kanaďanka Barbara Ann Scottová. Naše Ája Vrzáňová, pozdější dvojnásobná mistryně světa, byla ve svých 16 letech pátá. Mužskou kategorii ovládl 18letý Američan Dick Button. Čechoslovák Vladislav Čáp byl 10. Dvě zlaté medaile a jednu bronzovou získal francouzský sjezdař Henri Oreiller. Ve slalomu byl 9. náš Luboš Brchel. 9. místa také patřila v kombinaci sjezdařů našemu Antonínu Šponarovi a v kombinaci žen Alexandře Nekvapilové. Dvě zlata si odvezl i švédský běžec na lyžích Marin Lundström. Vyhrál závod na 18 km a byl členem vítězné štafety. Naše čtveřice obsadila 8. místo. Skoky vyhrál Nor Petter Huggsted. Jeho krajan Birger Ruud obhajoval v 36 letech olympijské vítězství z Lake Placid a Ga-Pa. Málem se mu to podařilo, protože byl druhý.

V hodnocení národů obsadily co do počtu získaných medailí společně 1. místo Norsko a Švédsko. Získaly jich po 10 – shodně 4 zlaté, 3 stříbrné, 3 bronzové. Všechny medaile byly úspěšným sportovcům předány až při závěrečném ceremoniálu.

Od 14. do 25. února 1952 hostilo VI. ZOH norské Oslo. O medaile bojovalo 694 sportovců ze 30 zemí. Nejúspěšnějším účastníkem se stal norský rychlobruslař Hjalmar Andersen, který se nedlouho před svými 29. narozeninami stal 3x olympijským vítězem.

Mezi účastníky hokejového turnaje nechyběla ani Kanada, která vyhrála ZOH čtyři roky předtím ve Svatém Mořici, ani Československo, které na minulých zimních hrách získalo stříbrnou medaili. Oba týmy však nastoupily v úplně jiném složení. Zatímco u Kanady to bylo normální, na ZOH ji vždy reprezentoval jiný amatérský klub, v případě našich šlo o něco jiného. Mužstvo, které v podobném sestavě získalo v letech 1947-1949 dva tituly mistra světa, stříbrnou olympijskou medaili, druhé místo na MS a stalo se 3x mistrem Evropy, bylo v roce 1950 domácím komunistickým režimem rozprášeno. Mnozí jeho hráči v době her dobývali jako političtí vězni uran v jáchymovských dolech. Na tehdy nový stadion v Oslu Jordal Amfi i na další ledové plochy, kde se hrálo, nastupovala k olympijským zápasům zcela jiná garnitura čs. hokejistů než na hrách předcházejících. Ze stříbrného olympijského týmu 1948 v něm nebyl nikdo.

I jeho nástupci si však vedli velmi dobře. V týmu zahájilo svou mezinárodní kariéru mnoho pozdějších velkých hokejových osobností. Byli to např. Karel Gut, Václav Bubník, Vlastimil Bubník, Bronislav Danda, Slavomír Bartoň, Vlastimil Hajšman. Trenéry byli Jiří Tožička a Josef Herman. Tým sice podlehl Kanadě 1:4 a USA 3:6, dalších 6 zápasů však vyhrál. Švédsko porazil 4:0, Švýcarsko 8:3, Polsko 8:2, Finsko 11:2, Německo 6:1 a Norsko 6:0. Znamenalo by to zisk další olympijské medaile, bronzové, a rovněž bronz z MS, kterým olympijský turnaj opět byl, a znovu i titul mistrů Evropy. Pořadatelé však rozhodli, že se Švédy musíme hrát o 3. místo znovu. Oba týmy měly stejný počet bodů. Švédové s ČSR prohráli, porazili ale USA. V druhém zápase jsme vedli už 3:0, nakonec jsme však s týmem tři korunek 3:5 prohráli. Na Československo tak zbylo pouze 4. místo.

Barvy naší země reprezentovalo jen 22 sportovců. Hokejistů bylo 17. Zbývající pětici tvořili 4 lyžaři-běžci a sdruženář Vlastimil Melich. Ten ovšem byl spolu s Vladimírem Šimůnkem, Františkem Balvínem a Jaroslavem Cardalem členem štafety, která vybojovala 8. místo.

Ve sjezdařských disciplínách se dařilo Rakušanu Othmaru Schneiderovi, který vyhrál slalom speciál a byl druhý ve sjezdu, a Němce Annemarie Buchnerové, stříbrné ve sjezdu a bronzové ve slalomu speciál i obřím slalomu. Výraznou postavou byl americký krasobruslař Dick Button, jenž obhájil vítězství v soutěži mužů z předešlých zimních her. Ve volné jízdě předvedl jako první na světě trojitý skok. V ženách zvítězila Britka Jeannette Altweggová. Veliké šance na olympijské vítězství by jistě byla měla naše dvojnásobná mistryně světa z let 1949 a 1950 Ája Vrzáňová. Ta se však po svém druhém prvenství na MS nevrátila z Londýna a z oprávněných obav z komunistického režimu, který ji šikanoval, emigrovala do USA. V době ZOH v Oslu už byla sólistkou revue Ice Follies a později Ice Capades.

Nejúspěšnější zemí v Oslu bylo domácí Norsko. Získalo 16 medailí – 7 zlatých, 3 stříbrné a 6 bronzových.

Petr Feldstein