Pád velkého Bena

Ty konečně nebyly na rozdíl od trojích předcházejících, v Montrealu, Moskvě a Los Angeles, poznamenány žádným bojkotem. Účastnili se jich prakticky všichni nejlepší sportovci ze všech států světa.

Na žádné z předcházejících olympiád nebylo patrně dosaženo tolika úžasných výkonů a nedominovalo na nich tolik skvělých sportovních individualit. Ať už to byla americká sprinterka Florence Griffithová-Joynerová, její krajan plavec Matt Biondi, plavkyně NDR Kristin Ottová, sportovní gymnasta Vladimir Arťomov ze SSSR či sportovní gymnastka Daniela Silivasová z Rumunska.

Největším symbolem soulských her se ovšem stal někdo úplně jiný – favorizovaný kanadský sprinter Ben Johnson. Po fantastických výkonech, které (už jako dvakrát bronzový medailista z LOH 1984 mistr světa z roku 1987) v této disciplíně postupně předváděl v rozbězích, mezibězích, semifinále a finále v běhu na 100 metrů, kde vytvořil neuvěřitelný světový rekord časem 9,79, propukla nečekaně, jako blesk z čistého nebe, jeho dopinková aféra.

Tři dny po svém úžasném olympijském vítězství byl Ben Johnson diskvalifikován. Šlo o prvotřídní senzaci, která přesáhla rámec olympijských her a sportu vůbec. Testy nade vši pochybnost prokázaly, že požíval zakázané anabolické steroidy (stanozolol). Všemi oslavovaný, všemi velebený a do nebe vynášený sportovec musel krátce na to s grandiózní ostudou opustit olympijskou vesnici a zlatou medaili přenechat druhému v cíli finálového běhu, obhájci prvenství ze stovky na předcházejících hrách v Los Angeles Američanu Carlu Lewisovi.

Ben Johnson se ani v pozdějších letech z této zkušenosti nepoučil. Po tříletém trestu, kdy měl zákaz závodní činnosti, se v roce 1991 vrátil na atletickou dráhu. V roce 1992 startoval neúspěšně na olympiádě v Barceloně. Na počátku roku 1993 byl z dopinku usvědčen znovu a vzápětí byl opět diskvalifikován.

Tentokrát už doživotně.

Z užívání podobně nedovolených látek byla podezírána už nežijící americká sprinterka a trojnásobná olympijská vítězka ze Soulu Florence Griffithová-Joynerová, u níž se to ale nepodařilo prokázat. Totéž se týkalo i východoněmecké plavkyně Kristin Ottové, která v Soulu získala dokonce šest zlatých medailí.

Petr Feldstein