Seriál k 150. výročí od vzniku Velké pardubické - 13

Eva Palyzová

Jako by jí bylo souzeno číslo dvě. Byla druhou v pořadí statečných amazonek, která se odvážila startovat ve Velké pardubické. Dvakrát v ní byla druhá. A vždy o dvě délky…

K jezdecké premiéře Evy Palyzové při Velké pardubické došlo deset let po posledním startu její jediné ženské vítězky Laty Brandisové. Ta se své vítězství z posledního předválečného ročníku 1937 pokusila naposledy zopakovat ještě o dvanáct let později.

Na start tohoto dostihu se Eva Palyzová postavila poprvé 18. října 1959 v sedle klisny Vandy II. Později nastoupila do Velké pardubické ještě osmkrát. Třikrát sahala po vítězství. Při troše štěstí se mohla Latě Brandisové nejen vyrovnat.

V roce 1965 měla na Havlově skoku, poslední těžké překážce, v sedle 6letého hřebce Cavaleta náskok snad dvou set metrů. Kůň si však už předtím v průběhu dostihu pochroumal nohu a zranění se mu postupně zhoršovalo. Do cíle prvenství neudržel. S Evou Palyzovou byli o 2 délky druzí, za Mocnou s Františkem Vítkem.

O šest let později podlehla jako jezdkyně sedmiletého Metála stejným rozdílem tehdy jen těžko porazitelné dvojici Korok – Václav Chaloupka.

Přesto se ona i kůň postavili jednomu z nejslavnějších párů historie Velké pardubické znovu už následující rok. Metál a jeho 37letá jezdkyně měli životní formu. Ještě před Velkým anglickým skokem cválal Metál ve vedoucí skupině naprosto svěží. Při překonávání překážky mu však přímo pod nohy padla bulharská klisna Vezna II, vítězka z roku 1970. Metál s Palyzovou také skončili na zemi. Než se z té šlamastyky vymotali, byli koně, kteří zdolali Velký „angličák“ bez úhony, dávno pryč.

Tak zbylo na Metála pouze čtvrté místo. Žena, která ho všemi nástrahami dostihu, až na tu jednu, zkušeně provedla, se tak definitivně zařadila do kategorie obdivuhodných smolařů: mezi „nezvítězivší vítěze“ Velké pardubické.

Petr Feldstein