Poláci nám dali lekci v hockeyi

V neděli dostavila se po Turínu a Davosu třetí egyptská rána v roce 1926. Poláci, kteří si v Davosu vynutili sice pozornost a dovedli poraziti v přátelských zápasech Belgii a Španěly, nehráli však nijak nadprůměrnou roli, dovedli v Praze poraziti Československo sice těsně, ale přesvědčivě 1:0. Naše porážka vyvolala nepříznivý dojem a je s to setříti slávu heroického boje Čechoslováků v Davosu. Maleček a Peka odjeli se svým klubovým týmem do Mnichova, a jak se zdá, pořadatelstvo tohoto mezinárodního zápasu předem počítalo jen s hráči Slavie. Není její vinou, že zápas prohrála. Neboť je očividné, že těžké zápasy v Davosu příliš absorbovaly sílu, energii a sebedůvěru našich hráčů, což chtěli maskovati taktikou, která se osvědčila sice proti Anglii v Davosu, ale nebyla na místě doma, proti soupeři, který musel býti předem poražen. Vinu dáváme hockeyovému Svazu. Nekritisujeme ani do očí bijící okolnost, že mužstvo bylo slepeno v poslední chvíli. Tento zápas se neměl bezprostředně po Davosu jako mezistátní vůbec hrát! Proč se hrálo ve Vídni Varšava – Vídeň a ne Polsko – Rakousko? Proto, že nechtělo hazardovat tím, co se v Davosu tak těžce získalo. A u nás se dokonce vsadilo vše na jednu kartu – a prohrálo se. Těch 5000 diváků okolo kluziště P. V. V. si ovšem zasloužilo, aby dobrá vzpomínka na Davos se v nich oživila, právě jako hráči, kteří se stali obětí ukvapenosti pořadatelů.

Jinak Polákům všechna čest! Hráli výborně, výbojně a s chutí a napřesrok ve Vídni v evropském championatu posílí enormně slovanskou frontu. Porto budiž nám alespoň útěchou, že v neděli tako dopadlo – mezi námi Slovany.

Časopis Sparta, č. 5, 1926