Hokejové poselství Calgary Flames

Ten rok konečně přišel. Jsem pyšný na svůj tým,” prohlásil Cliff Fletecher, generální manažer Calgary Flames po skončení letošního Stanley Cupu. Stál za vším, co zatím “Plameny” dokázaly. Muž se smyslem pro obchod a citem pro výběr talent, proslulý odvážnými, ale promyšlenými hráčskými transakcemi. Jediný manažer týmu v jeho 17 let staré historii, dnes považovaný za nejlepšího na svém místě v celé NHL. Proč by ne, vždyť ze všech 21 celků soutěže zářily v poslední době nejjasněji právě calgarské “Plameny”.

“Pojď se, ty malý, budeme si kopat na bránu, “ zavolal.

Jejich předchůdci, Atlanta Flames vstoupila do NHL v létě 1972. Osm sezon patřili k průměru. Hráči v červenožlutých dresech nelámali rekordy a víc, než trofeje sbírali po návratu Kanady na mezinárodní scénu starty na světových šampionátech. Určitě si vzpomeneme třeba na vznětlivého, ovšem spolehlivého brankáře Daniela Boucharda, který zavítal v roce 1978 na mistrovství světa do Prahy se spoluhráči Shandem a Ribblem. Z tehdejších “Plamenů” zanechali v historických zápasech otisky pouze Eric Vail a Willi Plett, nejlepší nováčci NHL v letech 1975 a 1977 a Bob McMillan, jehož po sezoně 1978-79 vyhlásili nejslušnějším hráčem.

Stěhování z amerického jihu o 3000 kilometrů dál na severozápad, do kanadské provincie Alberta, znamenalo příslib lepších časů. Mírné podnebí státu Georgia hokeji příliš nesvědčilo. Tím spíš, že žil ve stínu pro Američany přitažlivějšího basketbalu. V Calgary nehrozilo nic, co by odvracelo zájem diváků od nejrychlejší kolektivní hry. Navíc kanadský hlad po hokeji je pověstný. Z počátku hrály Flames ve stísněném provizoriu haly Stample Corral s vysokými mantinely a plochou ještě menší, než je v zámoří obvyklé. V zimě tady vládl hokej, jindy kovbojové na zdivočelých býcích při rodeu. Hned na úvod se však “Plameny” probojovaly až do semifinále Stanleyova poháru. Za pět let stanuly ve finále. Tehdy už hrály v moderní hale Saddledome pro 19 600 diváků otevřené na podzim roku 1983. V rozhodující sérii neuspěly, ale pozvolné stoupání pro výkonnostním žebříčku nasvědčovalo, že jejich čas teprve přijde.

Teprve letošní finálová repríza přinesla týmu historický úspěch. “Měli jsme vyrovnané mužstvo, které nespoléhalo jen na jednoho, dva hráče,” prozradil tajemství triumfu Jiří Hrdina. Fletecherovi se podařilo vybudovat celek, který sice nezdobí hvězdy kalibru Gretzkého, Lemiuxe či Yzermana, zato má silné postavení na všech důležitých místech. Počínaje koučem Grispem a konče brankářským tandemem Vernon – Wamsley, v loni druhým nejméně průstřelným v lize. Trojici obránců MacInnis, Suter, McCreimmon calgarskému týmu záviděl kdekdo. Z útočníků se skloňovala nejčastěji jména Mullen, Nieuwendyk, Gilmour, Patterson, Otto. Výborně zapadli Evropané Loob (v létě se vrátil do Švédska) i náš Hrdina. A když se někomu z nich nedařilo, vždycky se našel jiný, o koho se mohlo mužstvo opřít.

“Calgarský oheň nezhasne,” prorokovaly tamní deníky po oslavné jízdě. “Plamenů” městem v otevřených vozech, v jejichž čele se vezl nablýskaný Stanley Cup. Calgary Flames jsou prvním klubem NHL, který uvidíme na vlastní oči. Věřme, že ač nová sezona teprve začíná, zazáří svým hokejovým poselstvím také v srdcích diváků.

Program utkání, ČSSR, Calgary Flames, 10. IX. 1989