Poslední „Peruánec“

Nad všemi se však ještě tyčil Josef Maleček, výborný fotbalista, atlet, tenista, ale především hokejista.

V šestnácti se stal čs. rekordmanem na 400 metrů překážek. V sedmnácti hrál za áčko fotbalové Sparty. O něco později už patřil mezi naše přední tenisty a stal se i členem čs. daviscupového týmu. Nejvíce však udivoval na ledě.

Po zápase Československo – Švýcarsko na mistrovství Evropy 1923 v Antverpách, kdy mu ještě nebylo dvacet, se o něm Ondřej Sekora, později známý kreslíř a malíř, mj. tvůrce Ferdy Mravence a Brouka Pytlíka), tehdy sportovní novinář, vyjádřil takto: „Maleček je hříbě puštěné z uzdy, temperament nezastavitelný. Nejlépe se hodí do střední hry a k přímému útočení na branku. Vstřelil celou polovičku našich gólů. Jak je dnes výborným hráčem, lze od něj ještě očekávat velké pokroky.“

Josef Maleček, přítel krále komiků Vlasty Buriana, vyrostl jako hokejista v nepostradatelnou vůdčí osobnost, skutečného kapitána všech týmů, za které hrál – Spartu, LTC Praha i národní mužstvo Československa.

V roce 1948 se jako hrající trenér ŠK Bratislava, pozdějšího Slovanu, rozhodl po komunistickém převratu pro emigraci. Republiku opustil na peruánský pas, ve kterém bylo jméno Robert de Aquire. Při pasové kontrole za Bratislavou mu celník, hokejový fanoušek, který ho okamžitě poznal, řekl: „Pane Malečku, vy jste poslední Peruánec, které odtud pouštíme.“

Ač mu bylo už 45 let, hrál ještě nějaký čas hokej e Švýcarsku za HC Davos. Později se přestěhoval do USA. Jako sportovní redaktor spolupracoval se Svobodnou Evropou a Hlasem Ameriky. Stal se i členem Svazu českých exulantů a předsedou jeho sportovní sekce.

Více než dvacet let po jeho smrti a téměř sto let, která uplynula od jeho narození, se jméno Josef Maleček, objevilo jako jediné, jehož nositel hrál a reprezentoval už v letech první republiky, ve výsledcích ankety MF Dnes mezi našími deseti nejlepšími hokejisty 20. století.

Petr Feldstein