Předchůdci dnešního tenisu

Tomáš Kočíb by Tomáš Kočíb
Historie

Pátráme-li po původu tenisu, najdeme již v dávné historii několik činností či her, které se tenisu nápadně podobají.

Už ve starověku se objevily ve společnosti hry s míčem. Zřejmě nejstarší písemná zmínka o nich je v hrdinském eposu Ilias (tradičně je připisován básníku Homérovi, 8.století př.n.l.). Přesnější popis průběhu hry nabízí potom Petronius (asi 27–66 n. l.) v díle Satyrikon. Míčovou hru hraje zbohatlík Trimalchio s párem mladých otroků. Hráči postavení do trojúhelníku odrážejí těžkými pálkami míč plněný fíkovými zrny. Ze Starověkého Říma je znám název obdobné hry - Tigon, kde hráči míč odráželi dlaní nebo předloktím.

Středověk bývá spojován spíše s úpadkem fyzických aktivit, jsou však dochovány zmínky o hrách s míčem v křížových chodbách klášterů, ale i na volném prostranství venku. Do 14. století se tyto činnosti týkaly v podstatě jen duchovenstva a studentů klášterních škol. Tyto předchůdci dnešních sportovních her byly často součástí ceremonií a náboženských zvyků. Nejednalo o sport v dnešním slova smyslu, kdy je důraz kladen na výkon a výsledek utkání.

Nejstarší oficiální předpisy pro hru Pallone byly sepsány Antoniem Scainem ze Salò roku 1555. Jedna z forem hry (Pallone col bracciale) byla velmi podobná dnešní tenisové čtyřhře. Hráli 2 hráči proti dalším 2 hráčům přes provaz ve středu hřiště. Míče se odrážely tam a zpět dřevěným válcem, nazývaným bracciale (náramek) , nošeným přes předloktí. Modifikací této hry je Tamburello (v severních provinciích Itálie od 16. století, s upravenými pravidly se hraje i dnes). Míč se odráží kulatým rámem ze dřeva, přes který je pevně natažen potah z koňské kůže. Hřiště je bez sítě a hraje se 5 na 5 nebo 3 na 3.

Uvedená náčiní jsou určitým předchůdcem tenisové rakety. Krátce se hrálo i s dřevěnými síty, ke kterým se hráči postupně pokoušeli připojit držadlo. Od 14. století se začaly vyrábět rakety ze dřeva a měly oválný tvar. Jejich výplety byly tvořeny koženými šňůrami či tenkými střívky ze zvířat, které se mimochodem v omezené míře používají dodnes. O tom, jak vznikl název „raketa“, se stále polemizuje. V roce 1675 se o velkou inovaci tehdejší tenisové rakety zasloužil italský hráč Mitelli z Bologně, a to tak, že obalil držadlo rakety kůží a vymyslel systém vedení výpletu otvory v rámu. V českém překladu díla Orbis pictus (1685) je raketa nazvána „pletenkou“. Míče byly vyráběny z kůže a plnily se suchou mořskou travou, zbytky tkaniny, zvířecími chlupy a ty méně kvalitní čímkoli dalším, co bylo po ruce.

Jeu de paume (hra dlaní) se hrála již od 13. století ve Francii, zpočátku holýma rukama nebo v rukavicích, později s raketou. Oblíbil si ji i francouzský král Ludvík X. (počátek 14. století). Tato hra byla pro dnešní tenis zřejmě největší inspirací. Výraz Jeu de Paume je ve Francii rovněž přeneseně používán pro míčovnu, kde se hra hrála. Mezi nejhezčí patří míčovny ve Versailles a v Paříži. U nás máme míčovny také, jednu z nejznámějších například v Královské zahradě Pražského hradu. Postavil ji stavitel Bonifác Wolmut v letech 1568–1569.

Z Francie se potom Jeu de Paume rozšířila i do dalších zemí, zejména Anglie, kde jejím dalším rozvojem vznikl tenis, jak jej známe dnes. Slovo tenis má původ ve francouzském „tenez“, což mělo význam jako „chytej“ a hráči ho volali před uvedením míče do hry.

Mezi první nadšence tenisu v Anglii patřili tudorovští panovníci Jindřich VII. a Jindřich VIII. V roce 1530 byl v královském paláci Jindřicha VIII. v Londýně (Hampton Court Palace) vybudován tenisový kurt a hra byla přejmenována na Royal tennis (královský tenis). Byl to rovněž vnitřní prostor s vestavěnými galeriemi pro diváky. Hrálo se s poměrně složitými pravidly, každá strana kurtu měla jiné parametry – existovala podávací a „hazardní“ strana. Podání muselo být zahráno na stříšku galerie a míč se poté skutálel či odrazil do pole soupeře. Ve hře se míč mohl i opakovaně dotýkat stěn. Míče se stále vyrábějí ručně podle tradičního postupu, rakety jsou vyrobeny zpravidla z bílého ořechu nebo jasanu a mají asymetrický tvar. Nadšenci z několika zemí tuto hru dodnes udržují živou a pořádají oficiální turnaje. Hra je dnes označována později vzniklým termínem Real tennis (významem “skutečný“ či „původní“ tenis).

Náš současný tenis vzniká potom jako další varianta hry s raketou a míčem, která je upravena pro venkovní kurt s travnatým povrchem. Starší název Lawn tennis byl zaveden právě pro odlišení od původního tenisu, který se hrál ve vnitřních prostorách. Jeho průkopníkem byl důstojník britské armády a velšský vynálezce Walter Clopton Wingfield. První vydání pravidel Lawn tennisu z roku 1873 je považováno za počátek současné moderní sportovní hry.



pro blog sport antique sepsalTomáš Kočíb


HÖHM, Jindřich. Tenis – technika, taktika, trénink. Praha: Olympia, 1982.

CHVÁTAL, Stanislav a František KREUZ. Zlatá kniha tenisu. Praha: LTC Agency Group, 1993.

LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985.



nakoupit na fanzone.cz Historické tenisové rakety zakoupíte na: FANZONE

(2 - počet hlasů)
Přečteno 17 krát
Označeno v :