Případ dvou Honzů

V šestici, která reprezentovala Československo, byli i skoro 34letý Jan Veselý a 22letý Jan Kubr. Veselý měl za sebou sedm startů v této „Tour de France Východu“. V celkovém hodnocení ji jednou vyhrál, dvakrát byl druhý a vyhrál dohromady 16 etap. Kubr, vynikající vrchař, předtím startoval v ZM dvakrát, v letech 1954 a 1955. Měl na svém kontě jednu vítěznou etapu a další výborná umístění. Tehdy byl velkou nadějí naší silniční cyklistiky.

V nominaci ZM 1957 se oba octli proti své vůli. Ani jeden z nich nebyl zdravotně v pořádku. Veterána Veselého, který v té době zvažoval už i konec závodní kariéry, trápila bolavá záda. Nemohl proto trénovat ani zdaleka tak, aby se dostal do dobré formy. Kubrovy potíže možná souvisely s vážnou plicní chorobou, kterou u něho lékaři zjistili o několik let později. Navíc byl po operaci křečových žil na noze.

Českoslovenští cyklističtí činovníci chtěli, aby se naši závodníci vrátili za každou cenu na vítěznou vlnu. V letech 1954 a 1955 vyhráli s Veselým a Kubrem soutěž družstev, ale v roce 1956, kdy ani jeden z nich ZM nejel, jsme byli až pátí. Že jim ale teď řekli oba, že na start v tak těžkém závodě nejsou připraveni, nikoho z funkcionářů nezajímalo. Pojedete a hotovo.

Dostali to prostě rozkazem. V několika prvních etapách nového ročníku se ani jednomu z nich nedařilo. Byli rádi, že vůbec dojeli do cíle. Na trase z Lipska do Berlína pak oba, ovšem každý zvlášť, vzdali. Už prostě nemohli dál.

Vedením naší cyklistiky byli vzápětí obviněni, že na odstoupení ze závodu se předem domluvili. A že tím zradili dělnickou třídu. Stejně si na nich smlsli prodejní novináři, snaživé hlásné trouby komunistického režimu.

Jan Veselý i Jan Kubr měli pak na dva roky zastavenou činnost. Prvnímu odebrali titul zasloužilého mistra sportu, druhému titul mistra sportu.

Rehabilitováni byli až v roce 1965, kdy u nás přece jen začalo politicky svítat. Díky spisovateli Otovi Pavlovi byly jejich příběhy zpracovány i literárně.

Petr Feldstein