Řím se ozývá

Co námahy stálo vítězství technicky výborných Rakušanů nad pohyblivými a obětavými Francouzi, s nimiž ještě nedávno hráli exhibičně, a jak těžko překonalo Československo rushovou a divokou hru Rumunů! A což oba zápasy Italů se Španěly? To byla bitva jak ve starodávné aréně. Mohli bychom rozděliti mužstva na tři skupiny a nazvati championát v Itálii bojem jihu proti severu. Do jedné skupiny patří Československo, Rakousko a Maďarsko, do třetí Itálie, Španělsko a Rumunsko, a do druhé, která tvoří jakýsi přechod, mohli bychom zařaditi Německo, Švýcarsko a Francii. První skupina hraje vysoce technický, kombinační football. Mění taktiku hry, užívá krátkých přihrávek, postupuje dopředu celými řadami a hraje proto ostatním neobyčejně klidně. Tento poslední charakter mají především Čechoslováci, kteří jistě svoji klidnou hrou překonali i Angličany. Jen této vlastnosti mohou děkovati, že nepodlehli bouřlivému prostředí v Trestu v Turíně a i v Římě. O zásluhách výborných jednotlivců se zmíníme později. Krásný fotbal předvedli Rakušané, ač nebyli v zřejmě v plné formě. Až proti Itálii se rozehráli. Maďaři bojovali statečně, ale ani jim se v Itálii příliš dobře nehrálo. Football, který na našich hřištích asi nikdy neuvidíme, hraje jižní skupina, Itálie a Španělsko. Je to hra průbojných jednotlivců, vypjetí temperamentu a vášnivé krve. Tento způsob ovšem vyhovuje domácímu obecenstvu, a proto byly oba zápasy Itálie a Španělska atrakcí prvního řádu. Miláčkové obecenstva hrají rádi pro bariéry, a proto se zápas často měnil v divadlo. Viděli jsme scény jako v dobrodružném filmu. Italský záložník, který byl zraněn, leží na zemi, ale kdykoli se přiblíží míč, vzchopuje se jako válečný hrdina a hraje. Pak si zase lehne. Obecenstvo nadšeně řádí. Italská obrana odstavila velmi tvrdě španělského útočníka. Obecenstvo spokojeně křičí. Když pak zraněný Španěl je po několikátém návratu na hřiště odnášen podél bariér, je spontánně pozdraven za svůj hrdinský výkon. Že byl předtím tak surově položen Italem, to zřejmě nikomu nevadí. Italové hrají divoce, skáčí po míči jako kočky, kopou míč ze všech posic, nejraději v leže, aby to bylo efektnější. Inu divadlo. Pomyslíme-li si, že v neděli budeme hrát se „skvadrou azzurou“ hlavní zápas o titul mistra světa, je nám úzko. Bude to pravé peklo. Nedovedeme si vůbec představit, jak by to vypadalo, kdybychom vyhrávali. Technicky nejsou Italové tak vynikající, jak si myslíme. O tom svědčí jejich výsledky s Rakouskem a Španělskem. Nejsou, jak bývali, ale všechny okolnosti zatím napovídají, že budou mistry světa.

I kdybychom byli poraženi, jistě nám nikdo neupře naše úspěchy, Na našich záleží, aby ukázali krásný football, a získali tak oficiální primát. Velmi pěkně bojovali Němci, Švýcaři a Rumuni, naši soupeři. Zápas ČSR – Švýcarsko byl dosud nejlepší ze všech, protože byl vede slušně a ostrém dramatickém tempu.

První zápas Československa v Terstu s Rumuny nás velmi překvapil, Vyhráli jsme jen s velkou námahou. Mužstvo hrálo celkem slabě a dávalo překvapiti rychlými bojovnými Rumuny. Prostředí i chladné počasí deprimovalo hráče. Teprve šťastná rána Nejedlého rozhodla o postupu ČSR, proti Švýcarsku. Vyhráli jsme 2:1. Turín byl naší radostnou stanicí. Československé mužstvo hrálo jako vyměněné a předvedlo skvělý football, který se líbil i našim odpůrcům. Švýcaři, povzbuzováni svými četnými fanoušky, bojovali jako draci, ale vyčerpali se a museli kapitulovati. Když naše mužstvo opouštělo krásný stadion Mussoliniho, bylo pozdravováno jako pevný, technicky vyspělý celek.

A.F. Šulc, časopis STAR, č. 23, 29.XI. 1934