Jak je to se starým fotbalem (5)

Mezi naším fotbalovým obecenstvem bývají často velmi bouřlivé debaty o tom, zda se hrál lepší fotbal za starých časů nebo dnes. Názory jsou rozlišné. Otcové se často přiklání k starým dobrým časům“, kterým synové, disponují bezesporu většími teoretickými znalostmi, zastávají dnešní, moderní fotbal. Diskuze se obyčejně skončí na mrtvém bodě. Každý chce mít pravdu a nikdo nechce kapitulovat před argumenty druhého. Jak se však k celé otázce staví slavní reprezentanti zašlých časů? Známý odborný časopis „Sportmagazin“ vycházející v Norimberku přešel od teorií k činům. Obrátil se přímou otázkou k tomuto „věčnému fotbalovému problému“ na staré internacionály. A zde jsou jejich odpovědi:

Jack Crayston

Byl svého času nejlepším anglickým záložníkem všech dob. Dnes je manažerem londýnského Arsenalu, i on má svůj pohled na starý a nový fotbal.

- Otázka alkoholu nemá velký význam pro anglického profesionála. Nikde se nebere disciplína tak vážně jako v Anglii. Jsou i výjimky, ale převážná většina pije málo nebo nic. Věrnost ke klubovým barvám byla kdysi bezesporu vyšší. Nelze popřít, že to ovlivnila změna finančních podmínek. Kdysi byl plat nejméně dvakrát vyšší než plat kvalifikovaného dělníka. Dnes nevyučený dělník vydělává stejně, jako hráč první třídy. To vysvětluje nedostatek hráčů dobrého průměru. Fotbal již není z hmotného hlediska tak přitažlivý. Životní standard profesionálů byl před válkou lepší než dnes. Často se vyskytuje otázka, zda technický pokrok, pohodlnější život svádí hráče k lenivosti. Určitý vliv se nedá popřít, není možno jej však přeceňovat. Věřím však, že sociální pokrok vyvolá určitý pokles sportovní výkonnosti.

• Jack Crayston
•  

Mužstvo je jako teploměr. Někdy stoupá, potom zase klesá. Anglie měla po válce značné úspěchy. Kromě jiného porazilo Itálii na jejich hřišti 4:0. V mužstvu Anglie hrají takový hráči jako Carter, Mannion, Matthews, Lawton, kteří vynikali již před válkou. Tito “starší” potom odpadli a kluby měly hned Velké těžkosti při hledání náhrady. Důsledkem toho byl patrný pokles výkonnosti anglického fotbalu, který vyvrcholil prohro s Maďarskem a neúspěchy na mistrovství světa 1950 a 1954. A nyní se objevují první náznaky obratu k lepšímu.

Nelze nevidět změnu v anglickém fotbalu: vice pozornosti se věnuje cizině. Je to důsledek posledních zkušeností, týkajících se národního mužstva i klubů. I v Anglii zvítězil pohled, že rychlost není vše. Uplatňuje se snaha o přesnosti. Zostřené tempo nesmí být na úkor přesnosti hry

Hráči nyní hrají 50 – 55 zápasů za rok i za zhoršených podmínek. Lékaři tvrdí, že v důsledku zhoršené stravy během války, kosti tolik nevydrží. Tempo v boji o body však nesmí polevit, ale nová generace je již vychována tak, že nerozhoduje rychlost nohou, ale rychlost myšlení. Když se tato převýchova podaří, pak jsme na nejlepší cestě dosáhnou předválečné úrovně. Na rozdíl od minulosti se dnes věnuje větší pozornost taktické přípravě. Všeobecně se tvrdí, že dříve bylo vice “velkých hvězd”, jako Matthews, Edwarsd, Chrales a Wright jsou už nyní rovnocenní nejslavnějším hráčům minulosti. Anglie překonala časy úpadku, proto pomine I nedostatek vynikajících individualit. Žijeme z příkladů, které napodobujeme. Dnes už se malým chlapcům ukazuje, jak mají hrát. Televize zprostředkovává všem i umění Matthewsa. Věřím, že je jen otázka času, kdy bude Anglie opět hrát důležitou roli ve světovém fotbalu.

Časopis Štart, č. 32, 8. III. 1957