Jak je to se starým fotbalem (3)

Mezi naším fotbalovým obecenstvem bývají často velmi bouřlivé debaty o tom, zda se hrál lepší fotbal za starých časů nebo dnes. Názory jsou rozlišné. Otcové se často přiklání k starým dobrým časům“, kterým synové, disponují bezesporu většími teoretickými znalostmi, zastávají dnešní, moderní fotbal. Diskuze se obyčejně skončí na mrtvém bodě. Každý chce mít pravdu a nikdo nechce kapitulovat před argumenty druhého. Jak se však k celé otázce staví slavní reprezentanti zašlých časů? Známý odborný časopis „Sportmagazin“ vycházející v Norimberku přešel od teorií k činům. Obrátil se přímou otázkou k tomuto „věčnému fotbalovému problému“ na staré internacionály. A zde jsou jejich odpovědi:

Dr. Alfredo Foni

Kdysi slavný obránce „Sguadra Azzura“, dnes trenér reprezentačního mužstva Itálie, říká:

O ligové body se dříve tak těžce a tvrdě nebojovalo, jako dnes. Dnes však hráči vědí, že bez bodů nejsou peníze. Proto tolik defensivní hry s cílem: Nedostat branku a alespoň jednu vsítit a vyhrát. WM systém není na koncepci této hry bez viny. Dnes je hra tvrdší a rychlejší, kdysi byla promyšlenější a krásnější. Hra měla logiku. Hodně taktiky dnes fotbal komplikuje. Kluby zapomínají na jednu velmi důležitou okolnost. Diváci chtějí vidět pěkný fotbal a vítězství za každou cenu.

• Dr. Alfredo Foni
•  

Rozhodně jsem jako trenér nechtěl přispět k tomu, aby nesmyslné obranné systémy připravily fotbal nejen o jeho krásu, ale i o zájem diváků. Ve čtvrtfinále poháru porazil můj klub tradičního městského soupeře FC Barcelonu 3:1, což je největší dosavadní úspěch mé trenérské kariéry. Po vítězství jsme v odvetném utkaní nehráli na obranu, naopak jsme útočili od začátku do konce. Výsledek 4:4 nám dal za pravdu.

I přes dnešní nahánění bodů a peněz je zajímavé, že i když jsme hráli fotbal profesionálně, byli jsme poctivější ve své přípravě než dnešní hráči. Trénovali jsme podle svého nejlepšího svědomí. Dnes se fotbalisté odmítají učit nové věci. Myslí si, že stačí umět zpracovat míč. Nejen v klubu, ale i v reprezentačním celku jsme byli jedno srdce a jedna duše. Dnešní generace nehraje fotbal pro ideály, ale pro peníze. Italský fotbal se může dočkat ozdravení jen tehdy, když fotbalový svaz vyřeší hned systém hry, platy hráčů a otázku trenérů.

Nemůžeme také zapomínat na to, že se hledají stále nové, „supertaktické” prvky, které jsou velmi nebezpečné. Stačí, když jeden hráč na hřišti nesplní svou úlohu a celá taktická příprava u tabule je pryč. Fotbal je nyní prací a chlebem fotbalistů, kdo chce dobře sloužit, musí se řídit přesně přáním šéfů.

A Walter Nausch někdy příště...

Časopis Štart, č. 32, 8. III. 1957