Jak je to se starým fotbalem (4)

Mezi naším fotbalovým obecenstvem bývají často velmi bouřlivé debaty o tom, zda se hrál lepší fotbal za starých časů nebo dnes. Názory jsou rozlišné. Otcové se často přiklání k starým dobrým časům“, kterým synové, disponují bezesporu většími teoretickými znalostmi, zastávají dnešní, moderní fotbal. Diskuze se obyčejně skončí na mrtvém bodě. Každý chce mít pravdu a nikdo nechce kapitulovat před argumenty druhého. Jak se však k celé otázce staví slavní reprezentanti zašlých časů? Známý odborný časopis „Sportmagazin“ vycházející v Norimberku přešel od teorií k činům. Obrátil se přímou otázkou k tomuto „věčnému fotbalovému problému“ na staré internacionály. A zde jsou jejich odpovědi:

Walter Nausch

Zemřel před několika týdny. Člen nezapomenutelného “Wunderteaumu” a záložník vídeňské Austrie říkal na adresu starého a nového fotbalu toto:

- Když jsem byl aktivním fotbalistou trénovali jsme ve vídeňské Austrii čtyřikrát do týdne. V úterý a ve středu byl trénink s míčem, ve čtvrtek ostrý a v pátek lehký kondiční trénink (lehká atletika). Vždy se trénovalo dopoledne mezi 9-11 hod. Dopolední příprava měla výhody v tom, že každý hráč šel večer brzy spat, protože ránu musel časně vstávat. A když si chtěl udržovat svou dobrou kondici, musel přesně, pravidelným spánkem dodržovat svou životosprávu.

• Walter Nausch
•  

Vztah trenéra s hráčem byl v porovnání s dneškem vice věcný. Tým byl vice disciplinovaný a vztah hráče a trenéra odměřenější. Rozhodně se před zápasem méně besedovalo o taktice a systému hry., Nechci zavrhovat dnešní rozhovory před zápasem o systému a taktice. Myslím však, že systém a taktiku vytvoří na hřišti vždy individuality, jakými byli moji spoluhráči Schall, Stroh, Gschweidl a další, kteří hledali slabá místa soupeře a potom se jimi s vynaložením veškerých svých sil a sil spoluhráčů snažili proniknout.

Nepopíratelnou skutečností také je, že se tenkrát fotbalisti bez základního technického vybavení nemohli uplatnit. Dnes jsme svědky často rychlého nezdravému růstu hráčů, kteří dají v ligovém utkání několik branek a už je v reprezentaci. Kdysi každý fotbalista-mám, pravda na mysli talentovaného hráče, který měl předpoklady k svému růstu – musel přejít od žactva do dorostu a rezervu a až potom dostal příležitost v ligovém nebo reprezentačním mužstvu. Kdysi býval mezi mládeží také větší zájem o fotbal. Na městských ulicích, na loukách, periferiích a vesnicích hrálo fotbal mnohem vice mladých chlapců, kteří když pak přišli do klubu, byli oporou trenéra. A s osobou trenéra souvisela a stále souvisí otázka: trenér a funkcionář. Nemohlo se nikdy stát, aby se bez trenéra řešili některé důležité otázky. Dnes je tomu naopak. Stačí, aby se nějaký hráč stal oblíbencem funkcionáře a trenérova práva klesají na minimum. A rozdíl mezi tehdejším a dnešním chápáním hry? Kdys to bylo pomalejší, ale vtipnější a přesnější, dnes často v rychlejším tempu a nedbalosti.

A Jack Crayston již brzy...

Časopis Štart, č. 32, 8. III. 1957