Seriál k 150. výročí od vzniku Velké pardubické – 8

Nepocukrovaná bábovka

Velká pardubická zná řadu jezdců, kterým osud nedopřál ji vyhrát, ačkoli by si alespoň jedno prvenství více než zasloužili. Jak pro své jezdecké umění, tak pro hluboký vztah k našemu nejpopulárnějšímu dostihu.

Jedním z báječných nezvítězivších vítězů VP byl Kamil Kuchovský. V roce 1981, kdy v ní měl v jedenačtyřiceti letech za sebou jedenáct startů bez vítězství, na otázku, jak to nese, odpověděl:

„Když nejsi první, neznamená to, že jsi prohrál. Pouze jsi nevyhrál. Rozdíl tam ale je. Nevyhraný dostih je bábovka nepocukrovaná. A vyhraný – pocukrovaná.“

Kamil byl i vynikající vypravěč a glosátor. Vyjadřoval se výstižně, vtipně, stručně. Na otázku, v čem se VP liší od jiných překážkových dostihů, odpověděl: „V tom, že jsou to vlastně tři typy dostihů v jednom. Po Velký Taxis je to steeplechase. Od Taxisu po Havlův skok cross country. A od Havláku do cíle proutěné překážky.“

Když měl popsat, jaký je to pocit skákat přes Taxis, samozřejmě ještě v původní podobě, řekl: „Jako když člověk vyskočí z letadla a neotevře se mu padák.“

Jiný z jeho výroků zněl: „Dostihy vyhrávají koně. Jim za to patří čest a sláva. My se jenom vezeme.“

V roce 1985 stál Kamil Kuchovský na startu VP po čtrnácté – v sedle ryzáka Santose. Po famózně skočeném Taxisově příkopu společně s dvojicí Essex-Václav Chaloupka a dalším příznivém vývoji dostihu, se zdálo, že v pětačtyřiceti směřuje k svému prvnímu triumfu. Poslední těžkou překážku, Havlův skok, zdolal Santos na vedoucí pozici znovu impozantně. Pak ale nečekaně, bylo to ovšem v důsledku jeho do té doby nerozpoznaného onemocnění, ochabl… Na nešťastnou dvojici Santos – Kuchovský zbylo vzhledem k předcházejícím průběhu vyloženě kruté třetí místo.

Když byl Kamil jednou požádán, aby Velkou pardubickou charakterizoval jinak než otřepaným nejtěžší dostih kontinentu, řekl:

„Věčný, nevyčerpatelný dostih, který přežije desítky generací.“

Petr Feldstein