Stříbro z Buloňského lesíka

22letý František Janda (přídomek Suk si ke svému příjmení přidal až v roce 1905) sem přijel jako uznávaný a respektovaný vynálezce diskařské otočky.

Několik let předtím mu učarovala slavná Myronova socha Diskobola. Dlouho a podrobně si prohlížel její fotografii a přemýšlel při tom o pohybu, který v pojetí jejího tvůrce vycítil. Došel k závěru, že staří Řekové tehdy určitě s otočkou házeli. Doma, v Postřižíně u Prahy, ji trénoval za stodolou nejdříve s plochým kamenem a potom se skutečným diskem dovezeným z Paříže.

Olympijský závod probíhal ve dvou dnech. V pátek 13. 7. se konala kvalifikace, v níž bylo třeba obsadit pro postup alespoň páté místo, v sobotu 14. 7. 1900 odpoledne, v den státního svátku Francouzské republiky, finále.

V pátek hodil František Janda 35,04 m, což mu zajistilo průběžné 2. místo. Výkony z kvalifikace se totiž účastníkům rozhodujícího boje započítávaly. V sobotu zlepšil svůj výkon na 35,14 m. Na vítězství, kterého výkonem 36,04 m dosáhl Maďar Rudolf Bauer, to nestačilo, ale bezpečně uhájil stříbrnou pozici. Třetí byl světový rekordman Američan Richard Sheldon, zatímco jeho krajan, obhájce olympijského prvenství z prvních her v Aténách 1896 Robert Garrett, se finále neúčastnil. Neprobojoval se do něj z kvalifikace.

Stříbro za druhé místo bylo jen symbolické. Hůř než samotný František Janda to nesl Jiří Guth, předseda Českého olympijského výboru. Ještě po mnoha letech, už jako Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, se vyjádřil takto:

„Nic nebylo tak ubohé jako udělování olympijských cen po závodech. František Janda byl poctěn tím, že dostal laciný jarmareční artikl – dřevěný kalendářích na psací stůl, se kterým se samozřejmě nikdy nechlubil…“

Nesrovnatelně cennější však bylo, že co do olympijské úspěšnosti našich atletů překonal Františka Jandu svým prvním olympijským vítězstvím Emil Zátopek na hrách v Londýně o 48 let později.

Petr Feldstein