Sudičky odznaků

Tímto „praodznakem“ byla zlatá spona, vlastně knoflík, který daroval Alexandr Makedonský rabbímu Jonathanovi za to, že vedl sbory židovských vojáků pod Alexandrovými prapory k válečnému vítězství.

Vlastní rodina sportovních odznaků

Vlastním otcem odznaků ve vaší sbírce je štít.

Je to otec úctyhodný a jeho původ je mnohem starší, než se obecně soudí. Tuto důležitou součást každého bojovníka nacházíme už v starověku, především u východních národů, zvláště Peršanů, Číňanů, Indů, Egypťanů, ba ještě i u civilizací ještě starších, jak ukazují některé pozoruhodné archeologické nálezy poslední doby.

Původně byl válečný štít pokryt jen prostou koží. Záhy však vzrůstající válečné umění vyžadovalo, aby nedocházelo k omylům a tedy, aby příslušnost bojovníka bylo možno rozeznat už na dálku právě výzdobou štítu.

Nejdříve byl štít dělen, půlen, čtvrcen napříč i podél a na jednotlivých polích štítu se objevily různé barvy. Současně s tím byla do polí vsunována tzv. figura – určitý symbolický předmět božstev, nakloněných jednotlivým válčícím stranám. Bylo to nejčastěji zvíře, rostlina, symbol slunce, ale i moci příslušného vládce atd.

Rozkvět znaků na štítech nastal ve středověku. Zasloužilo se o to tehdy tak oblíbené rytířství, které bez pestře pomalovaného štítu, korouhve, brnění a přilby nemohlo existovat. Byl to právě jas tepaného kovu a pestré barvy praporů a štítů, které tolik přispěly k okázalosti i romantice rytířských soubojů.

Protože každý feudální pán byl v podstatě rytířem, jeho osobní barvy a tvar štítu a helmy přebírali na válečných taženích i jeho bojovníci. Vybavit každého žoldnéře (nehledě už na nižší stav) takovými proprietami, přišlo příliš draho. Ostatně válečné tažení i tak nebyl žádný levný špás.

Proto se tyto součásti rytířské zbroje spolu s válečnými barvami pána poněkud odhmotnily, staly se pouhou abstrakcí a obraz této abstrakce se pak vešel na docela malou plochu. To, co symbolizovalo- pánovu sílu a moc – se pouze vyrylo a namalovalo.

Tak vznikl erb -starší sourozenec odznaku.

Erb se záhy ukázal jako praktické znamení nejen pro válku. Bylo jím možno označit- jak vojenskou skupinu, tak i majetek. Erbem, obtisknutým ve vosku (pečetí), bylo možno ověřit pravost důležité listiny.

Protože majetek feudálů i měst stále vzrůstal a bylo třeba stále víc a víc něco označovat, ověřovat pravost a příslušnost – objevily se se už koncem 13. století první odznaky.

Odznakem v tomto smyslu bylo jednoduché znamení, vycházející z erbu (či znaku) – a naznačovala s jím především příslušnost k vládci. Odznak byl našit na majetku, jako na nábytku, výstroji, na mincích, knihách, náhrobcích, chrámovém příslušenství a jinde.

To už však feudalismus překročil svůj zenit a formy společenského životy se pozvolna měnily. Docházelo k vytváření řemeslnických cechů, bratrstev, spolků a „knapšadtů“. Odznak svou vnější podobou se stále ještě přibližuje k těm předcházejícím, ale jeho sociální náplň je jiná. Teď už naznačuje příslušnost majetku a osob k jednotlivým plánům a svobodným městům, ale vztah a sympatie k určité společnosti, tovaryšstvu, řádu nebo cechu.

Koncem 18. století, po vítězném nástupu měšťanstva k moci, dochází k mohutnému rozmachu spolkového života. Boj národnostní a sociální se stále častěji dostává nejen na prapory, ale i na podoby odznaků. Tak je tomu i u nových vzdělávacích a dělnických spolků, u nichž se zcela pochopitelně objevují i dělnické symboly, barvy a s nimi i odznaky.

Stále víc lidí nosilo odznaky na klopách, aby tak veřejně hlásali svou příslušnost k jednotlivým spolkům, organizacím, politickým stranám i světovému názoru.

Nebudeme daleko od pravdy, když prohlásíme, že teprve 20. století – kromě ohromného rozmachu vědy, techniky a politiky – se stalo také stoletím intenzivního rozvoje sportu. Zde je i původ odznaků sportovních. Především jsou to barvy dresů a hráčské rekvizity, symboly jednotlivých sportů, které se stávají bojovými symboly sportovního odznaku.

Není bez zajímavosti, že to byla opět ta konzervativní Anglie, která se stala kolébkou novodobého sportů a tím také novodobého „badge“ (odznaku), který se pak rychle rozšířil do celé Evropy a samozřejmě také k nám.

Pozoruhodná kniha o historii fotbalových odznaků a heraldice, Naše fotbalové odznaky, rozhodně stojí za přečtení.

František Ulč, Jaroslav Kalát, z knihy Naše fotbalové odznaky, 1994