Torma nebyl jenom boxer

V letech 1935-1946 se stal v individuálních kategoriích i jako člen družstva třináctkrát mistrem Maďarska od pérové po střední váhu.

V roce 1946 se Torma i s rodinou odstěhoval na Slovensko do Baťovan. Brzy dostal československé občanství, o rok později získal pro novou vlast bronzovou medaili na mistrovství Evropy v Dublinu. Tam porazil i svého později slavného přítele a bývalého krajana Laszló Pappa, trojnásobného olympijského vítěze a pak i úspěšného profesionála.

Ještě v Dublinu dostal Torma výhodnou profesionální nabídku. Domníval se, že podobná smlouva mu později stejně neuteče, a vrátil se na Slovensko. Po únoru 1948 se však s profesionální kariérou se musel rozloučit.

Tentýž rok startoval na olympijských hrách v Londýně. Ve váze welterové postupně vyřadil Maďara Gusztáva Beneho, Kanaďana Cliffa Blackburna, ve čtvrtfinále Španěla Aurelia Diaze, v semifinále obávaného Itala Alessandra D´Otavia. Ve finále vybodoval i amerického „bombarďáka“ Hanka Heringa.

Přestože poslední tři zápasy boxoval se zlomenou zápěstní kůstkou levé ruky, získal pro Československo první olympijské zlato v historii v boxu.

Dodnes je považován za jednoho z nejlepších boxerů všech dob. E. H. Russel, někdejší prezident Evropské boxerské asociace, po Tormově olympijském vítězství řekl:

Je to nejfantastičtější boxer, jakého jsem kdy v životě viděl. Tak fenomenální technik se narodí jenom jednou za století.“

Prezident Světové boxerské asociace J. A. Peréz mnohem později prohlásil:

„Torma byl fenomenální rohovník. I samotný Muhammad Alí v době své největší slávy mohl být co do strategie a taktiky pouhým Tormovým učedníkem.“

Nejvýstižněji se vyjádřil francouzský trenér Jacques Montpelliere:

„Torma není jenom boxer. V ringu je představitelem ´noble art´, vznešeného umění. Jeho bleskový reflex a technika přesahují rámec našeho chápání a našich představ o sportu.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2021