Tři otázky trenéru Sýkorovi (1959)

Úspěšný výsledek zájezdu je všeobecně znám. Českoslovenští reprezentanti pod hlavičkou Prahy vybojovali tři vítězná utkání a svým bojovným kolektivním výkonem i dobře vedenou taktikou boje dokázali, že s důvěrou můžeme svěřiti reprezentaci československého hokeje na mistrovství světa. Po návratu vybraného mužstva z Moskvy položila redakce časopisu tři otázky trenéru Vlastimilu Sýkorovi:

Jaké jste načerpal hlavní poznatky na zájezdu do SSSR?

Zájezd do SSSR byl vlastně jedinou zatěžkávací zkouškou reprezentantů před mistrovstvím světa. Obstáli jsme v ní dobře. Snad bylo od hráčů vidět méně techniky a méně líbivého hokeje, zato však všichni překypovali odhodláním každý zápas vyhrát. Když jsem sledoval prvé utkání s mužstvem SSSR, byly momenty, kdy se mi zdálo, že by třeba některý z našich technicky vyspělých hráčů, které jsme vybírali pro reprezentaci, vyřešil tu nebo onu situaci chytřeji, vtipněji, že by byl v daném okamžiku třeba rychlejší, ale vzápětí při jiné situaci se utvrdil v přesvědčení, že by se takový hráč nikdy nevrhl do rány, aby odvrátil hrozící nebezpečí, že by byl schopen se podřídit bezvýhradně zájmům kolektivu a plnit důsledně svěřený úkol. To jsou myslím, jedny z nejcenějších vlastností, které vybraní hráči na zájezdu do SSSR plně osvědčili.

Proti sovětskému mužstvu praktikovalo naše mužstvo důslednou obrannou hru s rychlými výpadovými protiútoky. V této obranné hře podali všichni hráči bez výjimky výborný výkon a zaslouží si plné absolutorium. V útočných fázích se však mnohdy ještě projevovala nezkušenost nebo nedostatek vtipu. Útočný způsob hry jsme na zájezdu nemohli prakticky vyzkoušet, k tomu nám budou ještě sloužit poslední zápasy před mistrovstvím.

Kladně mohu mluvit o fyzickém stavu mužstva. Bylo dobře připraveno. A také po duševní stránce jsem měl z chlapců radost. Vždyť každý, kdo dělal závodně jakýkoliv sport ví, jak nadšení a chuť do hry doslova vymáčknou z hráče poslední sílu. Bude toho na mistrovství třeba a hráči prokázali, že mají v sobě tyto vlastnosti.

Z čeho budete vycházet při stanovení taktiky v zápasech na mistrovství světa?

Především ze hry, praktikované v SSSR, tj. Perfektní obsazování soupeře. Snad se bude jevit v některých fázích hry určitá pasivita – přenecháme aktivitu soupeři – ale máme v mužstvu některé hráčské individuality, které v danou chvíli změní pasivitu v aktivní způsob hry. Jsou to především všichni tři střední útočníci Vaněk, Golonka a Fako. Poznal jsem, že máme kvality k tomu, abychom mohli dobře plnit některé dílčí technické úkoly. Také z toho budu vycházet. Věřím v nebojácnost hráčů, především v utkáních se zámořskými soupeři, kde o příval ran nebude jistě nouze. Naší snahou bude hrát na první místo. Pozor! Tím nemyslím, ani neříkám, že budeme první, ale chci vštípit chlapcům myšlenku, že žádný soupeř není neporazitelný a že zápas neskončil., doku nezahouká siréna. S tímto vědomím jsme bojovali v našem kladenském kolektivu a dosáhli jsme nejednoho cenného úspěchu. A to i v zápasech, kdy se soupeř viděl vítězem. Za chlapce mohu s klidným svědomím slíbit, že udělají vše, co bude v jejich silách.

Co byste si přál od našeho obecenstva?

Samozřejmě, že podporu. A to ve hře i mimo hru. Co tím myslím? Aby se diváci střídmě střízlivě o hráče, snažili se je pochopit, brali v úvahu náročnost soutěže a nezapomínali na to hlavní – že mužstvo potřebuje podpory ve chvíli, kdy se mu hra nedaří. Já povedu hráče ke skromnosti, neboť je z té se rodí dobří hokejisté. Myslím, že i takováto vlastnost hráčů najde u diváků ocenění a pomůže vytvořit radostnou a povzbudivou atmosféru v hledišti.

Na mistrovství světa skončilo mužstvo na třetím místě, šampionát provázela četná zranění. Nad tehdy neporazitelnou Kanadou mužstvo zvítězilo 5:3. Vlastimil Sýkora byl uveden v roce 2011 do síně Slávy českého hokeje. Byl jedním ze zakladatelů České hokejové školy. Jeho syn Marek byl(je) vynikajícím přemýšlivým trenérem.

Časopis Lední hokej a bruslení, č. 3, Březen, 1959