Triumf pastevce ovcí

Rodák z vesnice Marousi, dnes Amarousionu, předměstí hlavního řeckého města, který přišel na svět 12. ledna 1873, se stal vítězem maratonského běhu. A tím pádem i největším hrdinou obnovených her. Jeho jméno proniklo navždy do povědomí sportumilovné veřejnosti všech generací.

Louisovi, původně pastevci ovcí, ale v době svého triumfu příslušníkovi řecké armády, bylo tenkrát třiadvacet. 10. dubna 1896 se na start postavil jako jeden ze sedmnácti účastníků závodu. Ti se vydali na tehdy 40 km dlouhou trať (na této vzdálenosti se maraton běhal do roku 1908) vedoucí z proslulého Marathonu, místa, kde v roce 490 př. n. l. porazili Řekové Peršany, do hlavního řeckého města.

Spiridon Louis, povzbuzovaný diváky lemujícími celou trasu, stejně jako všichni jeho krajané, kteří tvořili téměř celé startovní pole (jen USA, Maďarsko, Austrálie a Francie měli po jednom zástupci), na sebe velmi dlouho, až do 30. kilometru, nijak neupozorňoval. Potom však zaútočil a nikým ze svých soupeřů neohrožován, zato však oslavován přítomnými diváky, vběhl na Panathénský stadión. Na jeho dráze absolvoval ještě celý okruh. Za bouřlivého nadšení publika se k němu připojili princ Jiří a korunní princ Konstantin.

Louis zvítězil v čase 2:58:50,0 hodiny s náskokem více než sedmi minut před svým krajanem Charilaosem Vasilakosem. Třetí, jen o další půlminutu zpět, byl Maďar Gyula Kellner. Do cíle doběhlo pouze devět závodníků, z toho osm z pořadatelské země.

Do té doby neznámý Řek se tímto vítězstvím navždy proslavil. V roce 1936 byl jako třiašedesátiletý muž obdivován coby čestný host LOH v Berlíně. Němečtí pořadatelé ho pozvali proto, aby na hrách plných nacistických symbolů, včetně hajlování, demonstrovali, jak si váží olympijských tradic a myšlenek. Louis se při různých příležitostech objevoval nejčastěji ve stejném kroji jako na fotografiích pořízených nedlouho po jeho velkém aténském vítězství.

Řecký národní hrdina Spiridon Louis, vítěz prvního maratónu obnovených olympijských her, zemřel 26. března 1940 ve svém rodišti Marousi.

Petr Feldstein