Nečekané zlato z věčného města

22letý Němeček vybodoval v prvním kole Rakušana Ruperta Königa. Další soupeř našeho reprezentanta Ir Bernard Meli si byl svým vítězstvím nad neznámým Čechoslovákem už dopředu jistý. Dva tvrdé a přesné Němečkovy údery ho však dostaly doslova i přeneseně na zem. Potupnému k. o. potom sice ještě zabránit, vysoké bodové porážce však už ne.

Toto vítězství posunulo Němečka mezi čtvrtfinalisty. A i když se zdálo, že v boji o jednu z medailí bude pro něj domácí Pietro Brandi, miláček římského publika zvaný „Uragán“, příliš velkým soustem, nestalo se tak. Čechoslovák si Brandiho nepustil k tělu. Itala, jehož údery šly mnohdy do prázdna, často přesně zasahoval. Když rozhodčí po posledním gongu zvedli ruku Němečkovi, publikum nejprve ztichlo. Pak však vítězovi duelu uznale zatleskalo.

S už jistou medailí nastoupil pak Bohumil Němeček mezi provazy proti Quinsy Danielsovi z USA. Americký boxer byl přes své mládí už zkušený rohovník a měl i velmi nebezpečný, tvrdý úder. Přesto nebylo pochyb, že ve formě, jakou si do věčného města přivezl, je Němeček lepší. Po osmi letech tak mělo Československo ve finále boxerské olympijské soutěže svého zástupce.

5. září 1960 nastoupil Bohumil Němeček k boji o zlatou medaili proti Clementu Quarteyovi z Ghany. Účast boxera z Afriky tehdy působila v olympijském ringu ještě trochu exoticky. Němeček ale velmi dobře věděl, co může ztratit, když Quarteye podcení. Byl si také vědom, že druhou takovou příležitost získat olympijské zlato už nikdy mít nemusí. Proto neriskoval a za všeho nejvíc boxoval na jistotu. Zachovával rozvahu, chytrost a klid. Vlastnosti, které ho vždy zdobily, a které mu v dalších letech jeho kariéry přinesly ještě hodně úspěchů.

V olympijském Římě vyhrál přesvědčivě i svůj poslední zápas. Jeho vítězství pak bylo považováno za největší překvapení celého boxerského turnaje.

Petr Feldstein