Vyzyvatel Aljechina

Ta na něm určila dva kandidáty pro připravovaný zápas o titul mistra světa - fenomenálního Kubánce José Raúla Capablanku, 46letého mistra světa z let 1921 – 1927, a 28letého československého hráče Salomona Flohra. Pak se experti na slovo vzatí přiklonili, v poměru hlasů 8:5, na základě jeho vynikajících výsledků na turnajích v posledních letech, k Flohrovi. Ten tak měl na podzim roku 1939 vyzvat v Praze k užšímu zápasu o titul mistra světa stávajícího šampióna, famózního Alexandra Aljechina.

V květnu 1938 podepsali oba budoucí soupeři, naturalizovaný Francouz Aljechin, i mladý Čechoslovák Flohr, v hotelu Alcron v pražské Štěpánské ulici o utkání dohodu. Role sponzora se ujal Jan Antonín Baťa, jenž svým autogramem na smlouvě stvrdil, že ručí za povinný finanční vklad 10 tisíc amerických dolarů spojený s organizací zápasu.

Salo Flohr se tak podruhé v životě přímo angažoval v reklamě. Dvanáct let předtím totiž popojížděl jako poslíček v pražských ulicích s vozíkem jedné potravinářské firmy plným dobrot. Ty pak jednou coby hladový dospívající chlapec s velkým apetitem sám spořádal. Teď se v souladu s příslušným bodem smlouvy objevily ve výkladních skříních Baťových prodejen jeho a Aljechinovy fotografie.

O čtyři měsíce později, v září 1938, po podpisu Mnichovské dohody, však bylo jasné, že se zápas neuskuteční. Salo Flohr ihned pochopil, že je tím bezprostředně ohrožena nejen jeho další šachová kariéra, ale i život. Nikdy předtím si do takových podrobností nevybavil hrůzy dětství ze své rodné Haliče. Především protižidovské pogromy, které ho připravily o oba rodiče a o šest ze sedmi sourozenců.

Věděl, že odejít musí dřív, než bude pozdě. Po podpisu mnichovského diktátu opustil Československo téměř okamžitě a jako jeho občan se do něj nevrátil, i když s bývalou vlastí udržoval kontakt. Po druhé světové válce reprezentoval SSSR a o titul mistra světa už neměl možnost usilovat.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2020