Weissmüller ve vltavské propusti

Nebo také Lidský hydroplán či Chicagské tornádo. Šest let, od svých osmnácti do čtyřiadvaceti, byl nejlepším plavcem světa. Traduje se, že v žádném závodě nikdy s nikým neprohrál. Není to úplně pravda, poražen byl patrně čtyřikrát. Poprvé v roce 1921, když mu jako 17letému začátečníkovi spadla po skoku ze startovního bloku z hlavy plavecká čepice, pro kterou se vracel. Podruhé o pět let později, když na posledním úseku štafety 4x 100 m už nedohonil jako finišman obrovskou ztrátu, kterou předtím postupně nasbírali jiní její členové. A v roce 1927 podlehl dvakrát svému mladšímu kolegovi z americké reprezentace Kojacovi…

Johnny Weissmüller byl držitelem světových rekordů na všech kraulařských tratích. Jako první člověk na světě zdolal v závodě na sto metrů volným způsobem hranici jedné minuty a tento čas pak ještě několikrát zlepšil. Na letních olympijských vítězem v Paříži 1924 získal tři zlaté medaile, v Amsterodamu 1928 dvě. Všechny své plavecké starty pod vlajkou s pěti kruhy proměnil v jasná vítězství.

Krátce po triumfálním účinkování na pařížských hrách přicestoval Johnny Weissmüller poprvé a naposledy do Prahy. Pro hlavní město mladé Československé republiky to byla úžasná událost, a nejen sportovní. Tehdy čerstvý trojnásobný olympijský vítěz se tu zúčastnil i zajímavého exhibičního souboje s našimi závodníky. Ti nehráli v plaveckém sportu nijak podřadnou roli, patřili k evropskému nadprůměru. Václav Antoš, účastník pařížského olympijského semifinále, získal o tři roky později bronz místo na evropském šampionátu.

Závod se konal z dnešního pohledu na hodně neobvyklém, skoro bizarním místě – ve vltavské propusti u mostu Legií. Právě z něho a z břehů na bližší, tedy smíchovské straně řeky sledovaly tisíce zvědavců Weissmüllerovo suverénní vítězství. Trojnásobný olympijský vítěz si podle očekávání s československou konkurencí na trati sto metrů snadno poradil i ve vltavské vodě. Vyhrál s velkým náskokem v čase 1:01,1 min.

Pro blog Sportantique, Petr Feldstein, 2020